Profesní život doc. Olgy Smrčkové je úzce spjat s velkou částí historie nezávislé VŠCHT Praha. Inženýrské studium absolvovala v letech 1963-1968, přičemž svou diplomovou práci na téma experimentálního stanovení parciálních molárních objemů v systému voda-glykol-elektrolyt obhájila, ještě pod dívčím jménem Mossigová, na Katedře fyzikální chemie pod vedením doc. Vavrucha a Ing. Adamcové. Poté zásadně změnila tématiku a ve své kandidatuře se na Katedře silikátů věnovala pod vedením prof. Staňka reakcím a tepelným změnám probíhajícím ve sklářském kmenu.
Po obhajobě kandidátské dizertační práce v roce 1972 nastoupila na Katedru anorganické chemie, kde strávila celou svou vědeckou a pedagogickou kariéru. Nejprve spolupracovala s Alexandrem Muckem při studiu vibračních spekter krystalických fosfátů a dalších sloučenin oxoaniontů prvků 15. skupiny a v 80. letech, po objevu vysokoteplotních keramických supravodičů na bázi směsných oxidů mědi, se začala naplno zabývat, spolu se svou kolegyní Dagmar Sýkorovou, touto perspektivní tématikou. Spolupracovala s řadou výzkumných institucí, ale především s Fyzikálním ústavem ČSAV/AVČR, kde také působil její muž Ludvík Smrčka. Přípravě a chemickým vlastnostem vysokoteplotních supravodičů se věnovala ve své habilitační práci, kterou obhájila v roce 1993.
To už působila jako tajemnice Ústavu anorganické chemie a zkušenosti z této funkce, ale především z dlouhodobé praxe výuky v prvním ročníku zúročila coby proděkanka pro pedagogiku Fakulty chemické technologie na počátku nového milénia. Při své pedagogické práci, a především při výuce základního předmětu Obecná a anorganická chemie, těžila ze širokého portfólia témat a záběru své vědecké práce a dokázala své znalosti velmi efektivně zprostředkovat studentům prvních ročníků. Ačkoliv byla považována za náročnou zkoušející a snažila udržet úroveň studia i po jeho masifikaci v porevolučních letech, byla mezi studenty velmi oblíbena především díky svým brilantním pedagogickým a didaktickým schopnostem. Ty dovedla navíc předávat mladším kolegům, z nichž mnozí dodnes navazují na její způsob předávání vědomostí a komunikace s diplomanty a doktorandy.
Pro Ústav anorganické chemie byla také nenahraditelnou oporou v pozici tajemnice, která je administrativně značně náročná především kvůli zajišťování podstatné části výuky pro přibližně tisícovku studentů prvního ročníku. Tuto funkci, stejně jako agendu proděkanky pro pedagogiku, bravurně zvládala především díky racionálnímu přístupu a vysoké efektivitě své práce.