Ing. Aleš Černín, Ph.D.

„Tehdy byl ještě společný studijní základ pro všechny čtyři fakulty jen s drobnými odchylkami, až po třetím ročníku jsme se rozdělovali na jednotlivé ústavy. Ale já jsem ani po těch třech letech přesně nevěděl kam, zda jít na potravinářskou nebo přestoupit na organickou chemii. Nakonec hlavní roli sehrál pan docent Vladimír Mejta, tehdy vedoucí katedry anorganické technologie, který mně svým lidským přístupem a nabídkou témat pracoviště vnitřně oslovil. Navíc katedra byla malá, bylo nás tak patnáct studentů v ročníku, vyučující k nám měli opravdu individuální přístup a nechtěli, abychom jen biflovali vědu ba naopak. Samozřejmě, že požadovali plnění běžných studentských úkolů, navíc nás však právě svým přístupem stále více přitahovali  k další odborné či vědecké práci. Začal jsem tedy studovat anorganickou technologii přímo u něj. A právě přes jeho vědecký obor a konkrétní předměty ústavu jsem se dostal tam, kde se dneska pohybuji - k membránovým procesům,“ vzpomíná inženýr Černín.

Chci vědět to, co moc lidí neumí
Někomu se možná může zdát takový obor hodně odtržený od života. „Ale to je velký omyl, v podstatě každý chemický obor zasahuje do našeho běžného života. Lákadlo anorganické technologie jako i ostatních chemických oborů je v tom, že poznáváme určité chemické zákonitosti, technické jevy a pokud si je umíme a dokážeme vysvětlit podle nějakých pravidel či teorií, jde o velkou hloubku poznání toho konkrétního technického oboru. A já jsem začal studovat elektrochemii, je specifická, zaujala mě zřejmě proto, že mě vždycky lákalo zabývat se tím, co neumějí všichni.
V chemii jsou samozřejmě obory, které jsou lidštější, které nemají až takovou teoretickou hloubku, navíc poměrně složitou a více se zabývají praxí. Mě lákalo něco mezi tím: jak praktická část, tak hloubka a složitost oboru. Elektrochemii opravdu neumí každý a díky ní jsem se tehdy na fakultě dostal také k membránové problematice. A zjistil jsem, že v České republice se tomuto oboru v komplexnosti nevěnuje skoro vůbec nikdo. Membránové procesy představují i dnes velice mladý obor s velkým inovačním potenciálem, přičemž ve světě je již rozpracován ve větší míře teoretický základ i aplikovatelnost výsledků než u nás, kde v tu dobu praktické výzkumy teprve začínaly. To byla výzva: poznat a naučit se to, co neumí moc lidí,“ zdůrazňuje Aleš Černín.
Škola evidentně poznala zapáleného a šikovného studenta a nabídla mu po ukončení inženýrského studia aspiranturu. Uvítal to a dodnes je přesvědčen, že ačkoliv VŠCHT Praha dá inženýrům dobrou úroveň poznání pro běžnou praxi, tak pro to, aby člověk mohl svůj obor dále rozvíjet, je aspirantura nezbytný krok. U Aleše Černína k tomu přibyla navíc štěstěna – jeho vědecké téma bylo propojené se zájmem průmyslu. Poprvé se v rámci projektové činnosti pracoviště zkontaktoval s firmou Mega. Výstup z jeho aspirantské práce měl pro firmu význam a dal se komercionalizovat.
Jenže všechno jednou skončí a najednou člověk stojí před rozhodnutím, co dál? Zůstat na škole a věnovat se vědecké práci? Jít do tvrdé komerce? Vyjet do zahraničí? A v nejhorším opustit obor a jít do průmyslové praxe?

Životní rozhodnutí
„Firma Mega mě „lanařila“ celou aspiranturu a já jsem dnešního generálního ředitele inženýra Luboše Nováka stále odmítal. Odejít z Prahy, od přátel, sportování, nedokázal jsem si to vůbec představit. Přišla i nabídka na vědeckou práci z Japonska, jenže tam chtěli aspiranta s praxí, takže taky z toho nic nebylo…“ 
Týdny přemýšlení, zvažování pro a proti. Nakonec padlo rozhodnutí – jediná společnost, která v oboru v tuzemsku existovala, byla Mega. Kývl na nabídku a zamířil z Prahy na sever republiky do České Lípy. Resp. do Stráže pod Ralskem, kde firma má své pracoviště. 
Možná to bylo osudové rozhodnutí, každopádně i dnešní ředitel Ing. Luboš Novák, CSc. je absolventem VŠCHT Praha a současný management, když hledá nadějné mozky, stále míří opět na rodnou školu. Ale to předbíhám.
Mega byla před deseti lety, když do ní Ing. Černín nastoupil, firmou s dobrou národní pozicí. Vedení však usilovalo o to, aby se změnila v relativně krátké době ve firmu světového jména. S výrobou tisícovky čtverečních metrů membrán za rok, což bylo tehdy zanedbatelné procento celosvětového trhu, chtěli na špici. Bylo třeba změnit výrobu, zlepšit kvalitu, rozšířit nabídkové portfolio o komplexní technologické celky a hlavně vsadit na inovační potenciál. 
„Každý manažer musí mít vizi, cíl a k němu směřovat. Šli jsme všemi směry k jedinému cíli – vytáhnout firmu na světovou úroveň.“ Po půl roce od nástupu se stal z pozice výzkumného pracovníka vedoucím veškerých membránových výrob ve firmě. Ze školy, s minimem praktických zkušeností, jak sám přiznává, musel začít pracovat manažersky s lidmi různého myšlení a schopností, prosazovat nejnovější teoretické myšlenky oboru do praxe.

Ukaž, co umíš
Hodili ho do vody a musel plavat. Za pochodu se doučoval angličtinu, aby byl schopen jednat na úrovni, ruštinu naštěstí uměl ještě ze školy, ale i tu samozřejmě vylepšoval. Obrovský tlak nutnosti hledat nové příležitosti na světovém trhu dovedl v té době firmu k rozhodnutí absolutně změnit klíčovou technologii výroby membrán značky RALEX. Za plného provozu se za tři roky pod jeho vedením podařilo vymyslet technologii úplně novou… Dokázala zabezpečit výrobu všech typů membrán, minimálně o třetinu levněji a v lepší kvalitě. Jde o tzv. technologii kontinuální laminace heterogenních membrán, která se stala světovým unikátem v oblasti výroby ionexových heterogenních membrán. Patentovali ji a výroba firmy se dostala na světovou úroveň jak kapacitně, tak zejména kvalitativně. Když odcházel ze své pozice výš, vyráběli okolo 25 tisíc čtverečních metrů membrán ročně, rok na to, když se uplatnily nové produktové řady výrobků a technologických celků, tak dosáhli už na hranici 70 tisíc čtverečních metrů produktu, který je skvěle konkurenceschopný na světovém trhu.
Rozvoj výzkumné a inovační činnosti, prestiž a úspěchy řešitelského týmu a stále narůstající rozsah řešených témat oboru a narůstající zájem i jiných partnerů než mateřské MEGA a.s. logicky vyústil v transformaci Divize výzkumu a vývoje MEGA a.s. do samostatné společnosti MemBrain s.r.o.
„Snažíme se k inovacím přistupovat systematicky, i když je to organizováno jinak než u akademiků. Celý systém je založen na funkční síti odborných pracovišť akademické a privátní sféry a vlastního odborného týmu – tedy na strategickém partnerství v tomto multidisciplinárním oboru. Při vlastní výzkumné činnosti spolupracujeme jednak s českou akademickou sférou a pak i s významnými výzkumnými akademickými pracovišti v Evropě a v Rusku. Rusko bych chtěl zejména vyzdvihnout, protože mají řadu výkonných a kvalitních odborníků. Až dovybaví své pracoviště na evropskou úroveň tak začnou významně ovlivňovat výzkum a inovace celosvětově. Při takové spolupráci dnes dokážeme přijímat projekty, podle zadání a cílů zorganizovat řešitelský tým a pracovat efektivně a s menšími náklady,“ vysvětluje nový systém Ing. Černín. 
Hlavním cílem však zůstává transfer výsledků projektů do praxe. Zde využívají zejména vlastních zkušeností jak odborných tak marketingových, takže už v průběhu realizace mají navázaného konkrétního zájemce z průmyslové sféry s jasnou vizí komercionalizace. 
„Náš systém dneska studují i z Bruselu jako něco převratného, i když nám se zdá pro dobrou práci a dovedení výsledků výzkumu do realizační fáze zcela logický.“
Je třeba poznamenat, že také svůj vlastní tým specialistů stále doplňují, i když, jak inženýr Černín povzdychl, ani u nás, ani v celé Evropě dnes ještě neexistuje systematický vzdělávací program, který by produkoval specialistu pro ně - membránového inženýra. „Je to velký handicap z různých hledisek. Jednak pro budování vlastního týmu potřebujete specialistu připraveného na plnění úkolů. A na straně druhé – u potenciálních zákazníků chybějí odborníci, kteří by vám mohli připravit trh. Ne všichni vědí, že existují high technologie, které by mohly řešit jejich současné technologické problémy jiným, mnohdy efektivnějším a elegantnějším způsobem. Samozřejmě v rámci aktivní spolupráce s pracovišti VŠCHT Praha popř. s jinými univerzitami získáváme možnost zapojit šikovné studenty právě do naší výzkumné práce – a tím si také připravujeme potenciálně možné zaměstnance, ale stále to není dostačující.
Do dvou let také chceme vybudovat nové membránové inovační centrum evropské úrovně – to je náš další cíl. A samozřejmě malý není,“ uzavírá s úsměvem inženýr Černín.