Ing. Adam Brož

Ani ona pověstná Achillova pata, jímž je pro mnoho mladých lidí po absolutoriu řízení nějakého kolektivu, pro inženýra Brože nepředstavovala velký problém. Jak to? „Ano, na řízení lidí se není možné připravit ze sta procent předem. Ale s praxí to, co na začátku chybí postupně do mozaiky zapadne. Kdybychom řekli, že mě vysoká škola nepřipravila na řízení lidí vůbec, není to pravda.“

Tvrdí, že už i na škole se přeci člověk setkává s lidmi na různých úrovních řízení a pokud jen prostě vnímá, ví, že existuje nějaká hierarchie. Že ve společnosti existují autority, že je dobré ctít pomyslnou pyramidu podřízenosti a vzít si z toho zkušenost, i to studenta připravuje na praxi. A byť připouští, že přednášky z oboru komunikace a psychologie řízení by byly užitečné, praktickou část nenahradí. „Ta hlavní příprava, alespoň jak já ji chápu, spočívala v tom, že nás teorie dokonale připravila na všechny procesy. Když jsem přišel do pivovaru, proces jsem dokonale znal a začátek byl jednoduchý. Začínal jsem jako mistr varny, měl jsem pod sebou 17 lidí a oni rychle pochopili, že to co řídím perfektně znám, že vím, o čem rozhoduji a po poměrně krátké době řízení přirozeně fungovalo. To je můj osobní pocit, je samozřejmě jasné, že řízení lidí je hlavně otázka komunikace s nimi. Pokud by někdo své poznatky aplikoval necitlivě a psychologickou stránku podcenil, tak se s úspěchem nesetká.“ Inženýr Brož přiznává, že existovala i některá bílá místa, kdy nevěděl, ale tvrdí, že na takové situace škola prostě nemůže připravit.

Po nástupu si prošel v pivovaru pomyslné kolečko po provozech. Dle tehdejší potřeby pivovaru se mu standardních šest měsíců protáhlo na rok – a nikdy nelitoval. „Byl to dobře investovaný čas. Po dalším roce ve funkci mistra varny jsme ji totiž celou rekonstruovali a já při tom mohl využít znalostí, které jsem právě při ročním kolečku získal. Rekonstrukce, automatizace, nové věci, měl jsem velké štěstí, že jsem u toho mohl být.“

Po třech a půl letech na pozici mistra se z inženýra Brože stal technolog, což byla mnohem víc pozice dohlížecí; stal se z něj skutečně specialista napříč výrobním procesem celého pivovaru. „Naše pyramida je velmi nízká, shora – sládek (dnes výrobně-technický ředitel), pod ním podsládek, což je vedoucí výrobního oddělení, a technolog pracuje přímo pod ním. Je to pravá ruka vedoucího výroby a dohlíží na technologické procesy.“

I když postoupil po firemním žebříčku, stýskalo se mu po lidech, po každodenní práci s nimi, po řízení. „Po půl roce na pozici mistra varny už člověk dokáže uplatnit principy, kam kolektiv a celé středisko směřovat. Po třech letech, co jsem na varně strávil, už byl vidět výsledek. Lidé fungovali tak, jak měli, předávali si potřebné informace, prostě výsledek se dostavil a to přináší opravdu pocit uspokojení. Technolog – to byla pozice odborného specialisty. Ale samozřejmě i ta mi přinesla své: pronikl jsem do detailu do dalších částí pivovarské technologie. Pocítil jsem také potřebu doplnit si dále vzdělání a začal jsem na VŠCHT Praha studovat v doktorském studijním programu, obor Biotechnologie. Myslím, že je nutné uplatňovat nejnovější vědecké poznatky v praxi a do tématu je potřeba mnohdy proniknout opravdu hluboko.  Kontakt se školou jsme jako pivovar nikdy nepřerušili.  Manažer a specialista v oboru jsou dva různé světy, avšak výrobně-technický ředitel, tedy sládek, pořád zůstává pivovarským technologem a je potřeba, aby znal nejnovější poznatky.“

Je třeba říci, že je inženýr Brož s doktorskými studiji těsně před cílem. Zkoušky už má za sebou, zbývá disertační práce. A nedá mi to, abych se nezeptala, co bude studovat za 10 let, až pocítí, že už není na úrovni doby? „Určitě to bude vzdělávání v oblasti manažerských studií, tato potřeba s ohledem na moji současnou pozici nastává.“
Ale vraťme se zpět, protože po třech letech na pozici technologa se z mladého inženýra stal podsládek. Což byla opět řídící funkce, ale vyšší. Řídil 120 lidí a zjistil, že je to obtížnější úkol než poznal jako mistr. Tady má svůj vliv i práce řídících pracovníků o úroveň níž. „Při práci s lidmi je pro mě hlavní, abychom si rozuměli, abychom věděli, o čem mluvíme, tedy jasná a čistá komunikace a vzájemná čitelnost. Setkal jsem se totiž také s tím, že dva lidé bojovali za stejnou věc a přesto vedli spor, nerozuměli si, každý hovořil jinými termíny, zastával jinou filosofii a vypadalo to, že se přou. To velmi komplikuje a brzdí celé řízení na všech úrovních.“

Inženýr Adam Brož neomezuje svůj vztah k pivu jen na Budějovický Budvar. „Spousta lidí se ptá, zda my z pivovaru pijeme vůbec pivo jiných značek. Jsem přesvědčen, že Budvar je nejlepší pivo mezi ležáky, i když to zní frázovitě a ne všichni by mi to věřili. Ale aby člověk takové tvrzení vyslovil, musí vědět, co je kolem. Sbírám spolu s mými kolegy, hlavně vedoucím varen a pracovníky výzkumného oddělení zkušenosti nejen v práci, ale působíme na některých světových akcích jako odborní porotci. Aby se člověk mohl stát degustátorem, musí rozlišovat chuti. Máme za sebou degustační zkoušky a musíme umět rozlišit např. různé defekty piva. To je však jenom základ pro to, aby člověk mohl ochutnávat, aby se jeho výsledky a názory braly vážně. To, co následuje potom, když jsme dostali certifikát degustátora, to už je jen dlouhé sbírání zkušeností, cestování a získávání rozhledu v pivním světě. Říkám záměrně rozhledu, protože naše republika a pivo jsou dva neoddělitelné termíny a mnohým se pivo vybaví ihned po vyslovení pojmu „české země“. Ale musím říci, že Česko je silně konzervativním pivním trhem a mnoho českých pivařů netuší, co svět v oblasti piva nabízí. Spousta českých pivařů se fixuje – a pro nás je to dobře – na kvalitní ležáky, které se tu vyrábějí opravdu vynikající, ale už vůbec netuší, co v jiných pivních kategoriích ve světě existuje. Kdyby ochutnali produkty některých velmi odlišných kategorií, ani by nevěřili, že to je také pivo.“
Inženýr Adam Brož se letos zúčastnil největší světové akce svého druhu. World Beer Cup se pořádá jednou za dva roky a letos se konal v Chicagu. „Bylo tam více než 90 pivních kategorií a zkušenost s pivy, která chutnají různě exoticky, je velmi zajímavá. Z každé takové akce si člověk odveze nějaký dominující zážitek. Letos to bylo pivo s chutí čokolády, dílo  jednoho amerického minipivovaru. Chuti čokolády se docílilo skladbou speciálních sladů. Ten vzorek vzhledem k našim národním zkušenostem byl opravdu výjimečný, chuť čokolády naprosto skvělá a fantastická. Mnozí Češi by ale samozřejmě řekli, že něco takového nemá v pivu co dělat,“ usmívá se vrchní sládek Budvaru.

Při představě, že vzorků na akci bylo zhruba tři tisíce pro více než stovku degustátorů z celého světa, si člověk říká, kolik toho asi musí chudák degustátor ochutnat. „Byli jsme rozděleni do komisí o 9 – 12 lidech, ve dvou intenzivních degustačních dnech se degustovalo tak 10 – 15 kategorií a od každého 5, 10, 15 vzorků, některé kategorie byly ještě méně početné. Počet degustovaných vzorků se mohl pohybovat kolem stovky. Neutralizovali jsme vodou a bílým pečivem.“

Inženýr Brož považuje za nesmírně zajímavou pivní zemi Belgii. Neopomíjí samozřejmě ani Německo, ale v Belgii jsou piva mnohem odlišnější od našich. „Jsou to piva spontánně kvašená speciálními kulturami, které jsou charakteristické mikroflórou některého regionu. To, co rozhodně stojí za ochutnání, jsou piva typu Lambic a pak piva, kde se do technologie kromě surovin pivu blízkých přidává i ovoce. Základem je pořád Lambic, ale přidává se například malina, višeň, broskev, černý rybíz a další druhy. Malina je velmi zajímavá, chuťově nesmírně výrazná. Ale mám zkušenost, že když takové pivo ochutnali Češi – a nikdy tomu nebylo jinak – tak tvrdili, že je to limonáda.“

Inženýr Adam Brož je desátým sládkem Budějovického Budvaru. Jeho předchůdce strávil na této pozici 24 let. Pokud by šlo všechno stejně, tak má pan inženýr před sebou ve funkci ještě více než dvě desítky let. „Takhle se na to nedívám. Můj předchůdce po takové době zvládal všechny rutinní záležitosti naprosto bezpečně, v podstatě se dalo říci, že ho nemohlo nic překvapit, ale nečekané situace život přináší vždycky, i po takové době. Pracovali jsme spolu nějaký čas, já na jiných pozicích, on jako vrchní sládek, neboli výrobně-technický ředitel. Čerpal a filtroval jsem pro sebe z této zkušenosti důležité momenty, ale filosofii řízení a to ostatní si tvořím samozřejmě sám. Víte, každý rok na téhle pozici je nová zkušenost a pro pivovarníka je to velmi vysoké ocenění. A přidám-li k tomu, že jde o Budvar, tím spíš. Je to pivovar v místě mého bydliště, citová vazba vznikla už dávno. Pak jsem do pivovaru přišel, poznal lidi… Firma není jenom to zařízení, to jsou hlavně ti lidé. Myslím, že je tady co mít rád.“