prof. RNDr. Štěpán Urban, CSc., vedoucí Ústavu analytické chemie, FCHI
„Měli jsme na dosah rukou financování výzkumu molekul mezihvězdného prachu ve spolupráci s centrem ALMA v Chilské poušti Atacama – nejambicióznějším astronomickým centrem na světě, postaveném za 1,5 mld. dolarů. Vše šlo podle plánu. Pak se ten jediný člověk, který fungoval jako spojnice mezi námi, chemiky, a jimi, astronomy, zabil v autě. A bylo po projektu, astrofyzikální analýze se věnujeme doteď, ale bylo jasné, že na jedinečnou ALMU budeme muset počkat…
Náhodou jsem se nedávno potom bavil s kamarádem kriminalistou nad pivem. Vyprávěl mi, jak pátrací pes najde lidskou stopu i několik dní starou. Zároveň jsem se dozvěděl o častých systémových chybách při výcviku a dalších nedostatcích, které páchají neplechu při vyšetřování s pomocí pátracích psů. No a došlo mi, že mezi hledáním molekul mezi galaxiemi, nebo na místě činu, vlastně není rozdíl. Po rešerši dosavadního výzkumu jsem zjistil, že se o samotné podstatě pachové identity lidí ví pramálo. A tak jsme se pustili do práce…
Myslíme si, že pach funguje podobně jako obličej: všichni máme oči, ústa, nos, ale každý v jiném, unikátním poměru velikostí a umístění. Stejně tak máme každý svou nezaměnitelnou pachovou signaturu.
Z počátečních přibližně pěti set molekul, které jsme ve vzorcích lidí nabrali, jsme zdokonalili techniku odběrů na dvojnásobek čili přibližně tisíc molekul. Můj odhad je, že pes umí molekul rozeznat přibližně na dva tisíce. Věděli jsme, že nás zajímají málo těkavé látky, které na místě vydrží delší dobu. Velký posun ve snaze separovat co nejmenší soubor, ze kterého by šlo bez pochyb rozeznat stopu specifického člověka, byla vlastně nehoda, jak už to ve vědě někdy bývá. Na jedné z testovacích sestav nám ve výsledném vzorku chyběl ralen[1] – látka, která se vyskytovala ve vzorcích každého člověka. Místo abychom nad tím mávli rukou, rozebrali jsme celou sestavu a část po části ji analyzovali.
Až jsme u jedné záslepky ralen našli, tedy spolu s dalšími asi padesáti molekulami. U záslepky byla nejspíš vlivem nedostatečného těsnění o něco nižší teplota, čímž se tam vlastně provedla frakční destilace vzorku. S napětím jsme se třemi různými psy zkoušeli, jestli z tohoto zlomku molekul poznají, z kterého kompletního souboru (od kterého člověka) pochází. Bez váhání všichni poznali…
Výzkum pokračuje ve dvou hlavních směrech: snažíme se dále zdokonalit individuální identifikaci člověka, čili unikátní poměr několika desítek hlavních molekul pachové signatury, zároveň pak zjišťujeme pachové stopy jednotlivých detailů, tzv. druhovou identifikaci. V praxi zjišťujeme jak poznat, jestli vzorek patří muži nebo ženě, jakými trpí nositel vzorku nemocemi, jaké je rasy, zda se v poslední době fyzicky namáhal atp. Toho, co lze z pachu člověka vyčíst, se zdá být nepřeberně.
Pro náš výzkum je v současnosti nejdůležitější získat více nadšených spolupracovníků, samozřejmě pak i nové přístroje a více finančních prostředků.“
[1] ralen je smyšlený název z důvodu uchování tajemství