Prof. Ing. Petr Slepička, Ph.D. je od 15. prosince 2020 profesorem v oboru Materiálové inženýrství a i když v rozhovoru vyzvihuje své mladé kolegy, sám patří mezi nejmladší profesory. Odborně se věnuje modifikaci materiálů pro bioaplikace a nanomateriálům, vyučuje materiály a technologie materiálů pro elektroniku, speciální analytické metody či pokročilé materiály a jejich charakterizace. Doufá, že se brzy bude moci opět věnovat nejen klasické „kontaktní“ výuce, ale i svým koníčkům, mezi které patří cestování a fotografování.
Jak jste se dostal k výběru VŠCHT?
Již jako student gymnázia jsem měl velmi blízko k chemii, byla jedním z mých více koníčků, doma jsem měl malou laboratoř, kde jsem zkoušel nejrůznější pokusy. Ruku v ruce s tímto koníčkem mě ale vždy velmi bavila elektronika a počítačová technika a vše co s tím souvisí. Když jsem si vybíral, na jakou vysokou školu bych se přihlásil (chtěl jsem do Prahy), zaujala mě VŠCHT Praha a Fakulta elektrotechnická ČVUT. Na obě vysoké školy jsem byl přijat, nakonec zvítězila má záliba v chemii. Velmi mi určitě pomohlo i studim na skvělém Gymnáziu v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem se “nadchnul” jak pro chemii, tak i pro matematiku a obecně přírodovědnou tématiku. Každopádně, když se na to nyní podívám s odstupem, mnoho oborů je propojeno, a nakonec i já sám jsem si našel multidisciplinární obor, kde se propojuje chemie, fyzika, nanotechnologie, ale i biologie.
Co pro Vás profesura znamená?
Určitě je to jeden z vrcholů mé pedagogicko-vědecké kariéry. Nevnímám to samozřejmě jako to “nejdůležitější” v mém životě, tím jsou bezesporu rodiče a má manželka, tedy mí blízcí, kteří mi byli a jsou vždy oporou ve chvílích, kdy je člověku těžko, avšak také pak mohou se mnou sdílet i radostné chvíle. Znamená to pro mě důležitý milník v mém profesionálním životě, proto bych zde rád poděkoval všem mým studentům, kolegům i bývalému školiteli prof. Švorčíkovi, teď už kolegovi, za jejich přínos, pomoc a podporu. Profesura pro mě znamená také pedagogický závazek, neustále zlepšovat své přednášky, získávat nové informace a využívat je v rámci zlepšování sebe sama, v rámci předávání informací studentům ať už se to týká studia či pedagogiky, tak i v podpoře jejich vlastní vědecko-výzkumné činnosti.
A co Vaše výzkumná činnost, čím se zabýváte a na čem nyní pracujete?
Zejména se zabývám laserovou a plazmatickou modifikací různých typů polymerních materiálů, přípravou periodických nanostruktur, nanovrásněním pevnolátkových substrátů, můj výzkum je rovněž zaměřen na přípravu a modifikaci nanočástic ušlechtilých kovů, to vše s potenciálními aplikacemi např. v tkáňovém inženýrství, ať již se jedná o cytokompatibilní substráty či přípravu materiálů s antibakteriálními vlastnostmi. Pracujeme na několika grantech, které se zabývají například přípravou specifických mikrostruktur typu včelí plástev, které můžeme připravit například z biopolymerů či na studium interakce savčích buněk s periodickými povrchy. Tyto periodické nanostruktury pak mohou sloužit pro některé senzorové aplikace, jako příklad pro tzv. single cell analysis. Rovněž se snažíme o přípravu unikátních uhlíkových nanostruktur pomocí vysokovýkonového laseru, grafenové nanoplátky a jiné typy uhlíkových nanostuktur využíváme pro přípravu polymerních kompozitů. Samozřejmě je toho více, výzkum by nebyl možný bez spolupráce s řadou kolegů a spolupracujících pracovišť, za což jim děkuji.
Jak nahlížíte na dnešní složitou pandemickou situaci, co Vám osobně zkomplikovala?
Každopádně znamenala změnu v řadě postupů, začal jsem s pravidelnou online výukou, asi jako všichni kolegové. Já osobně jsem zastáncem maximálního kontaktu se studenty, praktických ukázek různých postupů a přístrojů, kontaktní formy výuky. Asi jako většina z nás si přeji, aby se co nejdříve vrátila možnost studovat a pracovat v “normálním” režimu, prezenční formě studia. Jsem moc rád, že se nám i přes složitější situaci podařilo zprovoznit v roce 2020 laboratoř vysokovýkonového excimerového laseru, který nám umožní přípravu řady unikátních nových materiálů.
Co byste vyzdvihl v oblasti Vaší pedagogické práce?
Určitě jsem hrdý na spoustu mladých kolegů, kterým jsem předal vědomosti, zkušenosti či rady a kteří se věřím určitě “v životě neztratí”. Každopádně věřím v nepřenositelnou sílu zkušenosti, takže co si člověk “nezkusí” či nezažije sám, není ono. Myslím tím, že také některé zkušenosti v zahraničí či v rámci práce s lidmi jsou důležité, a určitě v tom, pokud mám možnost, své studenty podporuji. Co se týče výuky a pedagogiky, rozhodně je jedním z mých hlavních zaměření studium povrchu materiálů, zejména mikroskopie atomárních sil či SEM. Je pak úžasné, když mladí kolegové, které jsem “zaučoval”, se stanou zkušenými v té dané problematice, ať už se jedná o výše zmíněnou analýzu povrchů či třeba odbornou práci s lasery apod. Stejně tak mě velmi potěší, když se dozvím, že některý z mých studentů našel skvělé uplatnění na trhu práce a dělá to, co ho baví.
Zatím jsme se bavili jen o práci, máte i nějaké koníčky, čemu se rád věnujete?
Kdybych řekl, že mezi mé koníčky patří cyklistika, plavání a běhání, tak mě asi někteří mí kolegové, kteří mě znají, anebo manželka s ironickým úsměvem poplácají po ramenou... Každopádně musím říci, že těmto mým dřívějším koníčkům se moc nevěnuji (a že bych měl) smích. Rád cestuji a poznávám nové krajiny, přírodu a lidi. Mezi mé srdeční destinace patří určitě Austrálie, úžasná země plná krás přírody a zajímavých míst. Mezi mé další koníčky patří určitě elektronika a počítače, což mě od mládí neopustilo a rovněž jsem fanda do fotografování. Rád poslouchám hudbu, kde nemám vyhraněný žánr, mezi asi mou nejoblíbenější skupinu patří Queen.
Jaké jsou plány do budoucna?
Zachovat si pokud možno ten mírně pozitivní a mírně optimistický náhled do budoucnosti a pokračovat v rozdělané práci, i když ten optimismus je někdy těžké si udržet, zejména nyní... . Samozřejmě se mi v hlavě rodí také řada myšlenek a nápadů na další vědeckou práci. Rovněž mám pak také vícero osobních přání, ale Ty si nechám pro sebe.