Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady

Čím přesně se zabýváte a jak vidíte budoucnost Vaší skupiny?

Jedna věc je naše vize a ta druhá příležitosti. Snažím se naslouchat na konferencích firmám a zjišťovat, kde je třeba nového poznání či nového vývoje. Spolupráce s průmyslem je v tomto skvělý inspirativní nástroj, protože pomáhá definovat opravdu potřebné výzvy, abychom se jako akademici netočili okolo stejného problému, akorát každý z jiného úhlu.

Naše skupina se v současnosti zabývá dvěma hlavními směry: Zaprvé to je polymerační reaktorové inženýrství. Zabýváme se polymery, které se vyrábí v obrovských množstvích a zlepšujeme jejich kvalitu, morfologii, efektivitu jejich výroby, cenu a další faktory. V tomto kontextu se především věnujeme klasickým polyolefinům, polymerním pěnám a polymerům vyráběných emulzní polymerací. Také vyvíjíme zcela nové produkty, např. mikro-celulární pěny.

Druhý směr, který nám v poslední době dělá velkou radost, je ukládání energie v bateriích. Oba směry v začátku neměly vlastně vůbec nic společného, vzniklo to tak nějak přirozeně. Po třech letech v zahraničí se vrátil jeden z mých bývalých doktorandů (z průmyslové stáže) a chtěl zakotvit na VŠCHT. S nadšením jsem ho přijal. Chtěl jsem mladému kolegovi pomoci najít své vlastní téma, protože nejhorší je pozorovat ambiciózní a nadějné mladé výzkumníky vnímané neprávem jako poskoky svého šéfa. Mladí kolegové by neměli jen recyklovat již dávno běžící výzkum. Společně jsme našli právě téma průtočných baterií, které bylo perfektní inženýrskou výzvou. S tímto kolegou to nakonec bohužel nevyšlo, protože nám ho jako odborníka s praxí v zahraničních korporacích přetáhli do jedné české firmy. Ale pro téma se neskutečně nadchli studenti a nyní již doktorandi Jirka Vrána s Honzou Dundálkem, později pak dva post-doci – Jarda Pocedič, který předtím dělal bioreaktory, a Petr Mazúr jako vynikající elektrochemik od Karla Bouzka z FCHT. Touto čtveřicí vzniklo skvělé jádro skupiny, která zvládá nejen výzkum, ale dokázala dotáhnout vanadové průtočné baterie až do demonstračních prototypů uplatnitelných ihned v řadě aplikací.

To není běžné, že by výzkumná skupina pracovala na dvou tématech…

Není to časté a našich témat je ještě více. Myslím, že by se člověk měl každých pár let zastavit a zeptat se sám sebe: „Dobře, děláme tato témata, opustíme některá, pustíme se do nových výzev? Co udělat v těch starých, abychom je mohli důstojně uzavřít?“ Opravdu nechci, aby náš tým třicet let stagnoval na místě. Proto i v rámci polymerů hledáme nová témata, jako částicové a nanočásticové technologie, elektrostatické nabíjení nebo simulace koloidů v průmyslových zařízeních i v aplikacích. Není pro nás výzvou vyprodukovat řadu publikací v pro nás již tradiční oblasti, kde si jsme jistí, ale zkusit něco nového a zkusit i nahlédnout do vědecké komunity, která nás zatím nezná. Zkoušet nové a rozšiřovat své obzory. A v bateriích vidíme skutečně velkou společenskou výzvu, která dává smysl, a před kterou je dobré neuhnout.

Jak přesně došlo ke spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni?

Důvody byly dva. Na začátku jsme narazili na nedostatek fyzického prostoru tady na VŠCHT, který rostoucí skupiny trápí dlouho – snad ČVUT již brzy vyklidí část budovy B. V tehdejší době se také řešily evropské operační programy VaVpI a bylo vyjednáno, že do Prahy nepůjde ani koruna. Musel jsem se tehdy rozhodnout, zda zůstat osobně loajální škole na sto procent, ale nechat si ujít jedinečnou příležitost, nebo dát šanci k rozvoji celému týmu a dát tak přednost jejich budoucnosti. Nakonec byla volba jasná.

Líbilo se nám tehdy, že v Plzni již existoval zárodek centra pro projekt OP VaVpI s vlastními prostory, takže nebylo třeba lít peníze do betonu, a že plzeňští kolegové oslovili jak nás z VŠCHT, tak třeba i odborníky z Akademie věd. Z jejich strany to považuji za férový krok vůči Praze v kontextu tehdejší, již zmiňované politiky. Kolegové z Plzně si cenili našeho výzkumného potenciálu a díky svým zkušenostem z aplikovaného výzkumu byli ochotni vytvářet podmínky pro mladé výzkumníky pracující na zajímavých tématech. Naši Laboratoř ukládání energie tak prezentujeme jako společnou laboratoř VŠCHT a ZČU.

Máte ambice zasadit se o komerční užití vanadových článků?

Jistě. Máme nyní sestavenou již větší demonstrační baterii o nominálním výkonu 2 kW, přetížitelnou na 6 kW bez vlivu na životnost. To jsme schopní zájemcům ze soukromé sféry demonstrovat a paralelně probíhá další vývoj zaměřený na přípravu výroby levnějších komponent. Postupně probíhají diskuse s několika potenciálními komerčními partnery nad formou, jakou by se mohli zapojit. V oboru je obrovská konkurence, na různých bateriích pracuje řada týmů z celého světa. Nebojím se ale říct, že jsme, z hlediska účinnosti a proudových hustot našli pro určité aplikace jedno z nejlepších a přitom velmi levných řešení. Nakonec nás posoudí trh a uvidíme, jak obstojíme.

Těžba lithia a dalších prvků pro současné baterie je velmi kontroverzní – extrakce vhodná pro baterie je možná jen v několika málo zemích třetího světa, kde způsobuje neuvěřitelné společenské a přírodní škody, politicky destabilizuje celé státy a je nekontrolovatelná. Jak se k této otázce stavíte vy?

Jakožto chemičtí inženýři máme v základu našeho kodexu i společenskou zodpovědnost. Dostupnost surovin je i jedním z důvodů, proč jsme se pustili do průtočných baterií. Vytvářeli jsme si vlastní úsudek na základě různých geologických zpráv a zjistili jsme, že vanad se těží na minimálně 10 místech různě po světě, kde jsou dostatečné zásoby, a navíc lze získávat z odpadu po zpracování ropy. Proto je vanad pro určité aplikace vhodnou alternativou lithia. Samozřejmě ani to není ideální stav. Rozvíjíme proto dál princip průtočných baterií s jinými chemiemi, které by využívaly naprosto běžné suroviny a třeba i obnovitelné zdroje. To je nicméně zatím v zárodku na úrovni experimentů v bakalářských pracích, ale je to jeden ze směrů, který plánujeme v budoucnu dále rozvíjet.

Co byste poradil studentům?

Studenti si samozřejmě pokládají základní otázky: a) co je baví, b) co je uživí, c) jaké mají dovednosti a znalosti, které jim v tom dopomohou. Měli by sledovat trendy, které mohou vytvářet příležitosti pro jejich kariéru, ať už to je řešení společenských výzev (s výsledným řešením bez dotací od státu) nebo možnosti přinášené nastupujícími technologiemi. Firmy reagující na tyto trendy zpravidla totiž rostou rychleji a nabízejí zajímavé kariéry. A také by se neměli bát přicházet s vlastními nápady, ať už pro vlastní podnikání nebo pro inovace jako zaměstnanci firem.  To jim umožní se zamyslet nad tím, co umí lépe než ostatní a jakou budou mít na pracovním trhu hodnotu. Většina mých studentů si například vyzkouší, jaké to je sepsat bakalářskou a diplomovou práci v angličtině.

Co si myslíte o mobilitě studentů napříč ústavy?

Ta samozřejmě již dávno probíhá. Studenti se sami profilují a rozhodují, kde pokračovat ve studiu. Samozřejmě by neměli přecházet mezi ústavy třeba v polovině bakalářské práce – je potřeba se naučit dokončovat projekty a neutíkat od rozdělané práce, i když se zrovna nedaří.

Jaké jsou přednosti VŠCHT a co byste jí přál do budoucnosti?

Je to škola s hlubokou tradicí a s celou řadou špičkových odborníků a cením si, že pod obecnou střechou chemie se zde pracuje a bádá na celé škále neuvěřitelně zajímavých věcí. Na konferencích typu ICCT v Mikulově a dalších si lze udělat základní přehled, čemu všemu zajímavému se kolegové na škole věnují a člověk se nestačí občas divit. Personální politika VŠCHT je ale nesrozumitelná – některé tarify pro akademické pracovníky jsou na hraně tzv. zaručené mzdy a tarify pro technicko-administrativní pracovníky také nereflektují reálnou situaci na trhu práce. To je především pro mladé kolegy demotivující. Druhá velice cenná hodnota jsou samozřejmě studenti, obzvlášť ti zvídaví, a to, že je škola dokáže neustále přitahovat. Nemyslím si ale, že infantilizace chemie prostřednictvím kouzelnických čísel láká skutečně kvalitní středoškoláky.

Ve škole přeji samozřejmě úspěchy všeho druhu mým kolegům a studentům, protože jsem za instituci pyšný na to, když se jim daří. Myslím, že bude muset přijít určitá optimalizace a zlepšení efektivity, a to jak ve výuce, tak i ve vědě, v alokaci prostředků a v administrativě. Obzvlášť v situaci, kdy je neskutečně obtížné najít prostor i finance pro nové projekty, by byl na místě nějaký audit. Těším se, až budeme jako akademická komunita seznámeni s výsledky tzv. GENERELu, který mimo jiné porovná transparentně všechny ústavy z hlediska hodnoty přinášené instituci na jednotku plochy a na jednoho pracovníka. Považuji to za cennou zpětnou vazbu a za základ pro racionální návrh změn na VŠCHT. Myslím, že není třeba mít tak široce rozmanitý počet studijních oborů a jejich efektivnější koncepce by mohla dát vědcům více času na bádání a studentům snadnější orientaci.

pozn. autora: Škola vypracovává projekt GENEREL, který posuzuje vývoj ústavů a jejich potřeby pro vhodnější rozdělení prostor. Na druhé frontě se počítá s využitím prostorových kapacit získaných vystěhováním ČVUT z budovy B. V delším horizontu se plánuje využití pozemků VŠCHT na Vítězném náměstí mimo jiné k výstavbě nových budov určených pro akademické účely.

S novým Národním akreditačním úřadem zřízeným novelou VŠ zákona přijde možnost jednodušeji zasahovat do akreditovaných studijních oborů a bude tedy možné jednodušeji a dynamičtěji pracovat s jejich náplní a rozsahem.