Profesor Pavel Jeníček nastoupil 1. února do funkce děkana Fakulty technologie ochrany prostředí. Vystudoval Katedru technologie vody a prostředí a poté 7 let pracoval ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii v Praze. V roce 1992 se vrátil na svou alma mater, od roku 2003 byl vedoucím Ústavu technologie vody a prostředí v letech 2006 – 2012 proděkanem FTOP. Jeho hlavními pedagogickými a vědeckými tématy jsou využití anaerobních procesů při biologickém čištění odpadních vod a energetické a surovinové využití čistírenských kalů.
Jak byste představil svou fakultu někomu, kdo ji nezná?
Zaměření fakulty odpovídá na řadu zásadních problémů dnešní společnosti, nedostatek kvalitní vody, znečištěné ovzduší, potřebu recyklace odpadů, energii z obnovitelných zdrojů, alternativní paliva, hodnocení vlivu technologií a výrobků na životní prostředí a s tím související taxonomii. A nejen, že tato témata popisuje, jak to často dělají jiné univerzity, ale nabízí i řešení. To je naše nejsilnější stránka a záruka, že o naše absolventy je a bude zájem.
Je fascinující, že se těmto nyní velmi moderním tématům fakulta věnuje už od samého začátku, kdy prof. Ferdinand Schulz po svém jmenování profesorem založil v roce 1920 Ústav pro technologii paliv, svítiv a vody na nově vzniklé Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI), která byla jednou ze sedmi fakult sdružených v rámci Českého vysokého učení technického. Později ústav rozdělil na dva, na Ústav technologie paliv a svítiv a Ústav technologie vody, a tyto ústavy se staly základem Fakulty technologie paliv a vody vzniklé 1. 9. 1953.
Jaké máte plány s vedením fakulty?
Jsem rád, že mohu navazovat na dlouhou a úspěšnou tradici fakulty. Předchozí vedení, zahájilo modernizaci, ve které je potřeba pokračovat. A vidím důležitou silnou stránku fakulty, to je přátelská a kolegiální atmosféra, která má obrovskou hodnotu a je podmínkou produktivního prostředí, to chci určitě uchovat do budoucna. Jeden z hlavních úkolů vidím v podpoře většího zapojení mladých, schopných a zdravě ambiciózních kolegů do vedení ústavů a fakulty.
Na fakultě řešíme celou řadu moderních a aktuálních témat, ale veřejnost se o nich často nedoví, protože je nedokážeme efektivně popularizovat. Dobrým příkladem, že to můžeme dělat lépe je v poslední době informování o našich aktivitách týkajících se analýzy SARS-CoV-2 v odpadních vodách a možnosti využití těchto výsledků pro epidemické prognózy. Chci prosadit, aby se informace o našem výzkumu a jeho úspěšných aplikacích, podařilo přenášet do povědomí středoškolských studentů, protože to je cesta, jak zvýšit počet a kvalitu uchazečů o studium na FTOP.
Rád bych také podpořil spolupráci mezi fakultami. Myslím si, že škola nevyužívá v tomto směru plně svého potenciálu, věci se řeší izolovaně na fakultách nebo pracovištích, místo toho, aby se síly spojovaly. Každá fakulta řeší problémy v oblasti životního prostředí, což jim určitě nechci zakazovat, ale my nabízíme expertizu a propojení týmů, abychom společně dosahovali lepších výsledků. Naopak často potřebujeme například velmi sofistikovanou analytiku, kterou složitě zavádíme, a bylo by pro nás výhodné se spojit s někým, kdo už něco podobného dělá.
Do vedení fakulty se vracíte po osmi letech, nebudou Vám chybět informace o aktuálních problémech řešených na škole?
Na fakultě jsme se dohodli, že není úplně optimální, když se kombinuje funkce proděkana a vedoucího ústavu, a tak jsem se po dvou funkčních obdobích ve funkci proděkana dalších 8 let plně věnoval ústavu. Jako vedoucí největšího ústavu fakulty jsem se téměř 20 let zúčastňoval kolegií děkana, byl jsem u všech důležitých jednání a rozhodnutí, a proto si troufám říci, že informací o fakultě mám dostatek. Jsem přesvědčen, že fakulta je taková, jaké jsou její ústavy, takže i já potřebuji dobře fungující vedoucí ústavů, kteří jsou nedílnou součástí vedení fakulty.
Proto jste ihned po zvolení kandidátem na děkana chtěl ukončit vedení ústavu?
Bez ohledu na to, zda budu kandidovat na děkana nebo ne jsme na ústavu delší dobu diskutovali o tom, že by bylo dobré, aby po 20 letech přišel někdo mladší s novými myšlenkami a přístupem a kdo ústav posune dál. Je ideální, když na vedoucích pozicích jsou produktivní lidé střední generace, ale pozice vedoucího ústavu, je současně velmi administrativně náročná funkce a hrozí, že to nadějného vědce zabrzdí ve vědecké kariéře, to je zase odvrácená stránka věci.
Obměnil jste i pozice proděkanů, budete měnit i jejich pravomoci?
Jak už jsem říkal, budeme navazovat na práci předchozího vedení fakulty, a ačkoliv došlo ke dvěma personálním změnám (zůstává doc. Hlinčík a novými proděkany jsou dr. Bindzar, doc. Kubička, pozn. autora) určitě nechystám revoluční změny, ale postupné odstraňování našich slabých stránek. Chceme klást mnohem větší důraz na propagaci výsledků fakulty, protože na fakultě probíhá mnoho zajímavých projektů a je škoda, že o nich není slyšet. Nyní se nám velmi dobře daří popularizovat výzkum v oblastí cirkulární ekonomiky nebo koronaviru v odpadních vodách, ale podobně aktuálních a důležitých témat máme více. Mrzí mě, když si pustím zprávy a poslechnu si, že v Americe zjistili, že čistírna odpadních vod může být energeticky soběstačná, a přitom už více než deset let podobný výzkum děláme a publikujeme i my.
Pravomocí děkana je i jmenování vědecké rady. Plánujete změny a navýšíte například zastoupení žen?
Ano i zde dojde ke změnám, musíme zahájit postupnou generační obměnu. V současné době máme ve vědecké radě FTOP čtyři ženy. To je opravdu málo, ale v porovnání s jinými technickými a technologickými fakultami to není úplně špatné. Mojí snahou bude zastoupení žen navýšit, ale hlavním kritériem zůstávají odborné předpoklady pro tuto práci.
Určitě budu podporovat ženy v tom, aby se z nich stávaly docentky a profesorky a aby se zapojovaly i do vedení fakulty. Už dnes má řada mladých kolegyní velmi blízko k docentuře a tak věřím, že pro příštího děkana bude navyšování počtu žen ve vědecké radě zase o něco lehčím úkolem.
Plánují se velké změny s postavením a finančním ohodnocením doktorandů. Jaký je Váš názor?
Všichni se shodujeme na tom, že základní finanční ohodnocení doktorandů je nedostatečné. Jde většinou o naše nejlepší absolventy, kteří se rozhodli dál na sobě pracovat a dělat náročnou výzkumnou práci a stát opakované deklaruje, že o jejich výchovu, práci a výsledky stojí. Byl bych moc rád, kdyby se to už konečně odrazilo i v jejich ohodnocení.
Co můžeme udělat na úrovni fakulty je mít školitele, kteří dokáží získat granty, to je zatím hlavní cesta jak doktorandům pomoci. Doufejme, že připravovaná reforma doktorského studia situaci zlepší, její cíle jsou správné, ale ďábel je jako vždy skryt v detailu. Pokud aktuálně podfinancované fakulty nedostanou na doktorandy navýšené finanční zdroje, ale jen doporučení přesunout v rozpočtu větší díl peněz na doktorandy, nic se nepohne.
Není to jednoduchý problém k řešení, ale asi je správná cesta mít méně doktorandů a lépe zaplacených.
Finančně podhodnoceni jsou i zaměstnanci.
Samozřejmě, ale z pozice děkana mám jen omezené možnosti, jak to ovlivnit. Je to velký problém, hlavně u mladých kolegů na začátku kariéry, protože se jim nemusí podařit hned získat granty a nástupní platy jsou tristní. Jedná se o systémový problém přístupu státu k vysokému školství. Zanedbání financování vysokých škol je obrovské a nyní velmi viditelné na vývoji platů pedagogů na základních a středních školách a naprosto neodpovídajícím vývoji platů pedagogů na vysokých školách. Za čas se může stát, že pedagogové z univerzit budou utíkat na střední školy nebo na základky.
Českým univerzitám je vyčítán inbreeding. Chcete mu předcházet?
Jsme aplikačně zaměřená fakulta, a tak máme výhodu v tom, že naši pedagogové jsou v úzkém kontaktu s praxí a nemohou ustrnout, protože jsou stále konfrontováni s novými výzvami. Nejsme tedy izolovaní a navíc máme v našich řadách i absolventy jiných univerzit, kteří vhodně doplňují ty z VŠCHT. Ideálním lékem proti inbreedingu jsou podle mého názoru zahraniční pobyty začínajících vědců, která jim velmi pomáhají osamostatnit se a odlišit od svých pedagogů.
Vzniká Ústav udržitelnosti a produktové ekologie. Nemůže dojít k tříštění sil již tak malé fakulty?
Věřím, že k tomu nedojde, a naopak si myslím, že je to jedna z cest, jak doplnit a zatraktivnit studium na naší fakultě. Životní prostředí není jen o technologiích na jeho ochranu, ale jde také o systematickém a co nejobjektivnějším hodnocení vlivu všech technologií a produktů na životní prostředí a to je vlastně základ „taxonomie“ jednoho z nejfrekventovanějších pojmů poslední doby. Každý o ní mluví, všichni ji chtějí hodnotit, ale když přijde k věci zjišťujeme, že máme obrovský nedostatek odborníků, kteří to profesionálně zvládnou. Je jisté, že bude velká poptávka po absolventech takto zaměřených programů. My jsme na začátku cesty, programy začínáme vytvářet, ale jsme jedni z prvních. Ještě bude chvíli trvat, než si nový ústav vybuduje své místo ve struktuře fakulty a prokáže, že se nejedná o tříštění sil, ale naopak o žádoucí rozšíření portfolia fakulty.