Dej více učení (nejen v Dejvicích)

Předávání znalostí a dovedností dalším generacím je spolu s vědou součástí konceptu univerzity úplně od jeho počátku. Věda je dnes denním chlebem akademiků. Podle kvality vědy, ať už se měří a počítá jakkoli, se rozděluje část financí směřujících na univerzity. Kdo chce být skvělým vědcem, musí sledovat nejnovější trendy v článcích, potkávat se na konferencích a sám být schopen přispět něčím na úrovni. Kdo chce být skvělým univerzitním učitelem, má to dnes složitější. Většina vysokoškolských učitelů nemá za sebou roky studia na téma, jak dobře předávat své znalosti a dovednosti. Sami se učí učit se za pochodu a konferencí na téma, jak učit na VŠ se většina akademiků neúčastní.

I takové myšlenky vedly docenta Zdeňka Huráka z Fakulty elektrotechniky ČVUT k tomu, aby se z vlastní iniciativy stal koordinátorem aktivity DejVíceUčení.cz.

Co vás přivedlo k organizování této aktivity?

Začal jsem si uvědomovat, že zatímco ve svém vlastním oboru, kterým je automatické řízení, kybernetika a robotika, mám dostatek příležitostí se něco nového naučit interakcí s kolegy při nejrůznějších seminářích, workshopech a konferencích, v učení, či snad lépe „pomáhání s učením se“, které představuje zhruba polovinu mého profesního působení, žádnou takovou systematickou příležitost nemám. Ano, samozřejmě se o učení bavíme s nejbližšími kolegy třebas i během oběda, a ano, s výukou související problémy řešíme na schůzích katedry, ve státnicových komisích či radách studijních programů. Nelze to však srovnat s tím, jak systematicky a napříč pracovišti sdílíme poznatky s kolegy v naší odbornosti inženýrů či vědců. Jelikož mám intenzivní profesní i osobní vztahy s kolegy z jiných oborů, fakult i škol, tak vím, že tam je situace podobná. Odpozoroval jsem, že to i někteří další kolegové shledávají jako nedostatek. Napadlo mě, že by mohlo být užitečné nabídnout alespoň své lokální komunitě vysokoškolských učitelů – zhruba (ale ne exkluzivně) definované dejvickým kampusem – příležitost pro pravidelné sdílení učitelské zkušeností ve formě každoměsíčního semináře.

Co si od této aktivity slibujete, co by vás potěšilo, kdyby se povedlo?

Mým očekáváním či přáním v tom širším smyslu je, že alespoň po nějakou dobu a alespoň v tom mém pracovním okolí bude nahlas slyšet, že učení je velké téma. Že nad učením se dá a má přemýšlet. Že je to příležitost pro kreativní a bystré lidi (a třebas i rebely), vlastně podobně jako je výzkum v oblasti vědy a techniky. Svět se přece strašně rychle mění a jakkoliv některé dobré přístupy nestárnou, bylo by krajně podezřelé, kdyby kvalitní výuka nevyžadovala vůbec žádné změny v přístupech i postupech.

Kdo kromě vás za projektem stojí?

Od začátku jsem si dával za cíl přivést k sobě lidi z různých pracovišť přírodovědných a technických oborů. Jejich výuka má přece jen svá specifika oproti oborům společensko-vědním a humanitním (s upřímně vyjádřeným přesvědčením, že se ti první od druhých rozhodně mají čím inspirovat). Při přirozeném omezení se na dejvický kampus je tak zřejmé, že v takovém projektu musí být nějak zastoupeno jak ČVUT, tak i VŠCHT.

Mé hledání odpovídajícího partnera na VŠCHT přitom bylo velmi krátké a jednoduché. Profesora Slavíčka nelze přehlédnout. Jakkoliv jsem si dobře vědom (mimo jiné i díky členství ve vědecké radě jedné z fakult), že na VŠCHT působí velmi hodně zapálených a inovativních učitelů, u profesora Slavíčka nelze nevidět, že nejen nad svou vlastní výukou sám velmi přemýšlí a poctivě se jí věnuje, ale vykazuje v tom i chování špičkového vědce. Tedy zajímá se o to, co se děje ve světe, co kdo a s jakými úspěchy zkouší jinde, kriticky nad tím přemýšlí a nebojí se něco z toho (po upravení podle místních podmínek) vyzkoušet i sám. To mi přijde skvělé.

Po organizační stránce nám pak pomáhá kolegyně Zita Adamová z projektu Kampus Dejvice.

Jaké jsou další plány s aktivitou?

První akce proběhla na začátku února. Mým plánem, od kterého mě někteří zrazovali, bylo organizovat seminář každý měsíc. Ještě v březnu se nám to podařilo s přednáškou doc. Petra Habaly. Pro duben i květen jsme už měli připraven program, ale pochopitelně jsme ho museli zrušit.

Jen co omezení daná pandemií poleví, chceme obnovit pravidelné měsíční semináře. Snad se nám to podaří od nového akademického roku. Teprve pokud ne, začali bychom přemýšlet, co dál a zda celou aktivitu nepřenést do online prostoru. Tam ale zatím moc nespěcháme, protože hlavní hodnota celé akce měla spočívat v přivedení lidí z různých oborů vědy a techniky na jedno místo a stimulování jejich diskuze. Myslím, že v těch první dvou událostech se nám ta interakce až neuvěřitelně dobře dařila.

Tematicky bychom se chtěli věnovat otázkám jako zkušenosti s metodami aktivní výuky (angl. active learning), výuky podporující interakci mezi studenty (v angličtině zavedený termín peer instructions), využití moderních technologií ve výuce, způsoby hodnocení studentů, způsoby organizačního zvládání předmětů s mnoha zapsanými studenty, a další. Vlastně i teprve očekáváme, že další témata, která jsou pro tu komunitu vysokoškolských učitelů důležitá, se budou postupně sama zvýrazňovat. Už se to vlastně ukázalo v tom druhém našem semináři, kde doc. Petr Habala „nadhodil“ téma zkoušení a hodnocení studentů, a bylo zřejmé, že je to téma, které je velmi aktuální a akutní.

• Další z plánovaných témat je převrácená výuka. Seminář proběhne, jakmile to bude možné. Jako pozvánka může sloužit stručný úvod do metody z aktuálního SPINU.

Evaluating Science Teaching like Scientists

Dr. Cynthia E. Heiner

Záznam z únorové přednášky, první z cyklu DejVíceUčení.cz

Není třeba hned kompletně měnit způsob, jakým učíte. Je spoustu drobností, které můžete snadno přidat nebo změnit a udělá to rozdíl. Který se dá i vědecky měřit. Jde tak porovnávat, které změny mají nejlepší poměr ceny ku výkonu.