Na VŠCHT Praha je málokdo, kdo by nebyl hrdý na naše sakury, zasazené v roce 1979 našimi akademiky z katedry instrumentální analýzy. Ač je obdivujeme, oslavujeme je pramálo. A to se od tohoto roku změní!
Vypráví doc. Ing. František Skácel, CSc.:
S nápadem zasadit před budovou B japonské posly jara přišel v roce 1979 tehdejší prorektor, prof. Grau. Zajistil nákup 30 ks sakur naroubovaných na odolné odrůdě mrazuvzdorných višní a zbývalo jen najít někoho, kdo stromky zasadí.
V té době byla na celé škole nejzranitelnější katedra instrumentální analýzy, a tak ve vedení školy logicky padlo rozhodnutí pověřit zahájením výkopových prací pracovníky zmíněné katedry. Nejvzpurnějšími pracovníky katedry se v té době jevili odb. asistent Ing. Jiří Karhan, CSc. a já, tehdy aspirant s platem 1700 Kč brutto.
Technický odbor školy nás vybavil potřebnou technikou, tj. párem krumpáčů a lopat, a my na konci října 1979 začali kopat. Každá z 30 jam měla mít průměr 1 m a hloubku min. 0,9 m. Kopali jsme usilovně několik dnů, aniž bychom však dosáhli nějakých významných úspěchů.
Jirka, přestože pocházel z pražské patricijské rodiny, vládl těmito zbraněmi výtečně, já sedlák po prarodičích jsem měl rovněž natrénováno z prací na chalupě, přesto se nám nedařilo jámy rychle vykopat. Problém byl v tom, že podloží bylo tvořeno navážkou odpadního stavebního materiálu plnou kusů betonu a cihel.
K hanbě ostatních pracovišť školy nutno dodat, že do výkopu se nikdo nehrnul. Občas někdo přišel, zkusil kopat a pak toho nechal. Prorektor Grau, vida naše marné úsilí, promptně poskytl občerstvení v podobě basy citronových limonád a pod dojmem této hrozby se nám konečně podařilo jámy vykopat. Stromy byly vsazeny do jam a zafixovány, multikáry technických služeb dovezly vhodnou zeminu, kterou jsme nahrnuli na kořenový systém stromků a vykopaný materiál naložili na multikáry k odvozu.
Stromy byly zalévány vodou a ujaly se. Postupně došlo k poškození a likvidaci dvou nebo tří stromů, ale zbytek zůstal a dělá nám radost. Fotografie z té doby asi neexistují, koho by to zajímalo? My jsme tu práci brali spíše jako pohanu než jako zásluhu, takže jsme na nějaké fotografování neměli ani pomyšlení.
To je má zkreslená vzpomínka na sázení sakur.
S pozdravem
František Skácel