Praha – 21. 4. 2015 „Beseda (O)žije Kampus Dejvice?“ podtrhla potřebu systematické a uvážlivé snahy o kultivaci společného prostoru kampusu. Ta má několik úrovní s různou měrou naléhavosti a komplikovanosti jejich řešení. Debatu jsme se snažili směřovat k řešením a prvním krokům, které lze uskutečnit okamžitě.
Prvním takovým bodem je bezpochyby ukotvení spolupráce jednotlivých institucí a univerzit na kampusu, spolu s otevřením jednání s Městskou částí Praha 6. To by mělo zajistit memorandum, které by definovalo Kampus Dejvice jako důležitou zájmovou skupinu v rámci městské části a uvázalo jeho jednotlivé části a město k rámcové spolupráci. Na tomto základě pak lze stavět dílčími projekty, které se liší finanční a časovou náročností, ale i svým primárním cílem.
Velké pozornosti se dočkal návrh vytvoření pěší zóny v ulici Technická (ulici mezi VŠCHT Praha a ČVUT v Praze), kde běžně parkují automobily i na travnatých plochách a silnice zde zbytečně sterilizuje a ochromuje přirozený pohyb a mísení lidí v prostoru kampusu.
Obavy o významně zhoršené dostupnosti parkovacích míst byly zpochybněny:
a) odhadovaným poměrem zájmových skupin – počtu redukovaných míst (cca 80 aut) vs. desítek tisíc pěších studentů,
b) navazujícím návrhem – zajištěním náhradních míst, potenciálně pomocí zpřístupnění parkoviště VŠCHT Praha, pakliže na to má kapacitu.
S omezením dopravy se pojí i návrh zavedení rychlostního limitu v ulici Studentská. Omezován by v Kampusu Dejvice naopak neměl být pohyb jízdních kol a přidružených nemotorových vozidel.
Významnou kapitolou besedy se stalo i stravování. Mnoho zúčastněných vzpomnělo neadekvátní ceny menz ČVUT v Praze (nejdražší v ČR) a absenci použitelných alternativ v okolí. Food-truck s hamburgery, který byl přítomný na akci Cross Campus, nám vnuknul nápad na jednoduché řešení, a to oslovit podobné drobné podnikatele a nabídnout prostory na kampusu k bezplatnému pronájmu především v době obědů. S jídlem se pojí další několikrát zmíněný nedostatek: chybějící pítka na vodu, která budou bohužel muset ještě počkat, spolu se všemi dalšími kroky vyžadujícími stavební úpravy.
Byl vyjádřen zájem o větší frekvenci kulturních, sportovních a dalších akcí. Přítomní zpochybnili tento nárok jednoduchým poukázáním na mizivý počet lidí, kteří po sportovní akci Cross Campus v okolí zůstali na hudební produkci. Zároveň je však nasnadě, že se jedná o složitější problém, který nelze vysvětlit jednoduchou cestou: je velmi pravděpodobné, že jde o samotný „design“ pořádaných akcí, který toto způsobuje. Byla vyjádřena potřeba větší orientace akcí dovnitř, oproti akcím pořádaných vně, či jejich případné kombinaci. Jedním z nápadů na nové kulturní/sportovní akce bylo veřejné promítání filmů a přenosů významných sportovních událostí.
V neposlední řadě se pak mluvilo o nutnosti napojení studentských unií, potažmo organizací napříč institucemi kampusu. Jejich vzájemná spolupráce při organizování akcí i dalších aktivitách by měla být podporována.
Posledním nejmarkantnějším tématem pak byl samotný fyzický prostor a jeho dispozice. Většina se shodla na tom, že je prostor kampusu holý a že příliš nepodporuje život. Návrhem řešení byla opakovaná architektonická soutěž lehkých staveb, s důrazem na modulární využití a možnosti jejich rozšiřování. Opravě existujících posezení, záhonů a dalších prvků prostoru byla důležitost také přisouzena. Jejich finanční náročnost a (většinou) vlastnictví v rukou obce je však přitěžující.