Skládkování je velkým tématem odpadového hospodářství. Skládky obvykle přijímají odpad několik desítek let. Co se ale se skládkou stane, když už se odpad nenaváží? Jaký má uzavřená skládka vliv na životní prostředí? V textu se dozvíte, jak emise ze skládek ovlivňují životní prostředí a jak s nimi lze nakládat, např. o možnosti odstraňování přes tzv. biofiltr.
Po uzavření skládky následuje rekultivace. Cílem je zabezpečení místa a vytvoření vhodných technických podmínek pro následné využití území. Rekultivace začleňuje již nevyužívanou skládku zpět do krajiny tak, aby se omezily negativní vlivy na životní prostředí. Ideálně také umožní přiměřené využití území pro další účely. Po ukončení rekultivace následuje další období následné péče, které je v Evropské unii stanoveno na 30 let. Během této doby se musí uzavřená skládka monitorovat a vyhodnocují se tři nejdůležitější ukazatele. Za prvé jde o emise plynů, které skládka kvůli svému složení produkuje. Tyto emise zachycují v atmosféře energii původně pocházející ze Slunce, a tím přispívají ke skleníkovému efektu (Obr. 1). Druhý ukazatel je výluh, neboli skládková voda, která vzniká z odpadů samotných a i vlivem dešťové vody. Jako třetí faktor se sleduje sedání skládky, kdy vlivem času dochází k postupnému zmenšování objemu odpadu.
Mezi zajímavou oblast patří zmíněné emise plynů ze skládky. Lze je jímat a jedním ze způsobů zpracování je energetické využití v kogenerační jednotce. V té se vyrábí kombinovaně elektrická energie a teplo a tím dochází i k ekonomickému využití plynu. Ovšem kvalita skládkového plynu není dostatečná po celou dobu, obzvlášť když je již skládka uzavřená. V této fázi zbývá skládkový plyn pouze zneškodňovat bez využití energie. Legislativa nabízí dvě možnosti – spalováním na fléře nebo přes aktivní biooxidační jednotku (biofiltr, obr. 2). Fléra (či tzv. polní hořák) je hořící pochodeň, která se většinou používá jako nouzové- nebo krátkodobě nutné zařízení. Navíc při spalování vznikají se vzrůstající teplotou další emise NOX. Oproti tomu je biofiltr samostatně fungující jednotka, která nevyžaduje častou kontrolu. Jde o přirozený proces odbourání methanu pomocí bakterií. Ty jsou osídleny v horní části biofiltru. Spodní část biofiltru je vyplněná koksem. Ta má za účel tlumit výkyvy barometrického tlaku. Díky tomuto složení se často biofiltry nazývají kokso-kompostové.
Samotný biofiltr je navrhován podle produkce skládkového plynu dané skládky. Do biofiltru ústí svodné potrubí plynu. Obvykle je zapuštěn do povrchu skládky, a tak ani nenarušuje její vzhled. Údržba není náročná, každé 2-3 roky se materiál vymění za nový. Měření na biofiltru probíhá dle legislativy 2 x ročně, a to nad jeho těsným povrchem. Výhodou biofiltrů je nízká pořizovací cena.
V České republice je instalováno okolo 20 biofiltrů. Na jejich propagaci se podílel Ústav pro výzkum paliv, který dokonce sestavil první plnoprovozní biofiltry na skládkách. I ve světě se biofiltry hojně používají a s provozem je řada pozitivních zkušeností.
Další pracoviště, které se věnuje výzkumu biofiltrů, je Ústav Chemie Ochrany prostředí (ÚCHOP) na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze. Zde probíhá výzkum na posouzení účinnosti biofiltrů, jednak laboratorně a jednak i měřením na provozních biofiltrech. Různé biologicky aktivní materiály se liší svoji účinností. Dále se sleduje vliv teploty a vlhkosti. Cílem je prověřit biologicko-chemické děje v biofiltrech a případně jej optimalizovat. ÚCHOP je i členem mezinárodní profesionální skupiny TG CLEAR, která se zabývá výhradně biofiltry. Tím je výzkum probíhající na VŠCHT v kontaktu s nejnovějšími informacemi ze zahraničního výzkumu.
