Ropa je základním pilířem moderního života a najedeme ji ve všem, co nás obklopuje. Stačilo 150 let a tato surovina změnila lidský život natolik, až se stala motorem globální ekonomiky. Výroba a spotřeba se neustále zvyšuje a to co příroda tvořila miliony let je v současné době nedostatkovým zbožím. Vzhledem k tomu, že největší část surové ropy je využita na pohonné hmoty (benzin, motorová nafta) je snahou částečně nebo zcela tyto fosilní paliva nahradit. Jednu z alternativ představují biopaliva, tj. paliva vyrobená z biomasy. Navíc je přimíchávání biosložky do pohonných paliv dáno národními legislativními předpisy a požadavky automobilového průmyslu.
Pro automobilové benziny je nyní stanoven obsah bio-lihu na max. 5% obj., což je pro současný stav vozového parku (benzinových automobilů v ČR) plně vyhovující. Podle evropské normy ČSN EN 228 bude od roku 2020 vyžadováno navýšení obsahu bio-lihu až na 10% obj.
Řešení:
Řešení problematiky úspory produkce oxidu uhličitého může představovat náhrada automobilového benzínu bioethanolem vyráběným fermentační technologií z biomasy.
Nevýhody a výhody bioethanolu:
Nevýhody biethanolu spočívají v tom, že má výrazný vliv na opotřebení motoru, má nižší výhřevnost, je hydroskopický a legislativou je omezeno přidávání látek obsahujících vázaný kyslík na maximální hranici 2,7 % hm. O2 v palivech. Oproti benzinu má bioethanol značné výhody, zejména vyšší hodnotu oktanového čísla a během spalování čistého bioethanolu nebo vysoko-ethanolových lihobenzínových paliv (minimální obsah ethanolu 85% obj.) dochází při analýze emisí ke snížení obsahu CO, nespálených uhlovodíků (UHC) a poklesu oxidu dusíku (NOx).
Obecně veřejný problém:
Použití bioetanolu jako pohonné hmoty v dopravě je spojeno s řadou technických problémů, avšak největší veřejný strašák je koroze. Strach veřejnosti z destrukce jejího majetku je limitujícím faktorem pro širší využívání těchto bio-paliv v běžném provozu.
Řešení problému:
Jedním ze způsobů, jak ochránit kov před nežádoucí korozí je výběr vhodného materiálu a využití inhibitoru koroze. Inhibitor je určitá látka (nebo směs látek), která potlačuje proces koroze.
Výběr inhibitoru závisí na korozním prostředí (vodné, nevodné), přítomností stimulátorů koroze a na mechanizmu daného inhibitoru. V současné době navíc neexistuje žádná dostupná univerzální databáze či klasifikace, která by umožnila snadnou volbu vhodného inhibitoru.
Na ústavu technologie ropy a alternativních paliv se zabýváme testováním: materiálové kompatibility, korozní rychlosti a účinnosti konkrétních typů inhibitoru koroze v prostředí lihobenzínových směsí. Máme k dispozici vlastní návrh krátkodobého dynamického testu (kolektiv ústavu 215), ale i dlouhodobý statický test, přičemž tyto metody jsou založeny na ztrátě hmotnosti za požadovaný časový interval.
Autorka je doktorandkou Ústavu technologie ropy a alternativních paliv VŠCHT Praha
