Závěť pomáhá
Paní prof. Šilhánková byla kromě nesporných vědeckých kvalit vždy vzorem nezlomného člověka s pevnými zásadami a otevřeným srdcem. Dokázala vždy říci i nepříjemné věci, byla-li přesvědčena o své pravdě – a nutno dodat, že ji vždy měla… Bohužel žila v době, kdy se tyto vlastnosti neodpouštěly, a tak měla řadu nepřátel v tehdejším komunistickém vedení fakulty. Byli jsme svědky toho, že jí byla opakovaně odmítána účast na zahraničních konferencích, plně hrazených organizátory. Rovněž profesury se dočkala až po sametové revoluci.
Řada lidí by jistě zatrpkla a uzavřela se do sebe. Ne tak prof. Šilhánková, která si, i přes své tělesné postižení (velmi omezená pohyblivost v důsledku v dětství prodělané obrny), zachovala optimismus a strhující elán do vědecké práce. I ve vysokém věku neváhala začínat nové aktuální problematiky v oblasti mikrobiologie a kvasinkové genetiky.
Všichni její blízcí si dobře pamatují, jak skromný život vedla a o to více si vážíme zjištění, že po většinu života spořila, aby mohla pomoci ostatním. Navíc zcela nezištně a bez jakékoli okázalosti. Až pět let po její smrti jsme se totiž, jakožto její nejbližší kolegové dozvěděli z Nadace Bona Via, že odkázala 2 200 000 Kč nadaci Olgy Havlové, s přáním, aby tyto peníze byly využity na podporu vzdělávání a rekreaci dětí a mladých lidí se zdravotním postižením. Bona Via jí za to udělila první cenu v kategorii „Závěť pomáhá“.
Lído, děkujeme Vám za celoživotní inspiraci. Budete vždy naším vzorem a jsme pyšní na to, že jsme mohli být Vašimi žáky a kolegy.
Vaši studenti
Tomáš Ruml a Kateřina Demnerová