Co doporučují škole zahraniční experti? Je vůbec možné stihnout laboratoře? Koupí naše univerzita novou budovu? Co rektorům obecně nehraje do not? Nejen odpovědi na tyto otázky se dozvíte v čerstvém rozhovoru s rektorem VŠCHT Praha Pavlem Matějkou.
Ve funkci rektora jste zatím 15 měsíců, z nich 12 výrazně ovlivnila koronavirová pandemie. Jak moc zkřížila vaše plány?
Pandemie zasáhla celý chod školy – od dramatické změny ve vzdělávání přes každodenní management školy po fungování podpůrných pracovišť. Ovlivnila i vědecko-výzkumnou práci. Dramaticky změnila internacionalizaci školy. Nicméně, některé základní věci, které jsou klíčové pro budoucnost školy, proběhly.
Můžete být konkrétní?
Podařilo se kvalitně připravit dokumenty pro Mezinárodní hodnotící panel (MEP) a dostali jsme od něj podrobnou zprávu o tom, jak si vedeme v různých činnostech. Závěry, v čem se daří a co bychom měli zlepšit, jsou pro školu velmi důležité a já z nich hodlám vycházet v následujících letech.
Paralelně s MEP jsme rozběhli akci HR Award, která by po završení měla našim pracovníkům přinést záruku evropského standardu péče o zaměstnance, otevřenost a transparentnost výběrových řízení a kvalitu pracovního prostředí. Pracovní skupina se sice scházela v jiném režimu, než byla původní představa, ale podařilo se zpracovat GAP analýzu a dohodnout se na celé řadě navazujících kroků.
Třetím náročným počinem je příprava strategického záměru školy do roku 2025, včetně investičního plánu do roku 2030. Jsem rád, že jsme do něj dokázali promítnout některé závěry právě z MEP, další doporučení, která jsme získali později, zapracujeme v každoročních aktualizacích strategického záměru.
Těší mě také pokrok v přípravách Projektového centra a Welcome centra.
Je vyloženě něco, v čem vám pandemie zabránila?
Určitě jsem měl představu, že se nám podaří více rozvinout mezinárodní spolupráci. Před propuknutím pandemie jsme úspěšně rozjeli například projekt MEDOK a šířeji doktorské double degree programy. Chtěli jsme na ně navázat i v nižších stupních studia, to se ale logicky velmi zpomalilo oproti mým představám. Stejně tak nebylo možné realizovat většinu studentských výjezdů a zaměstnaneckých mobilit.
Vraťme se k MEP. Jak jste spokojený s jeho hodnocením? Dozvěděl jste se něco, co jste předtím o VŠCHT nevěděl?
V převážné míře se mi potvrdilo to, co jsem si myslel. Nejvíce mě asi překvapil kritický hlas k doktorskému studiu – věděl jsem, že celková úspěšnost doktorandů ve standardní době studia 4+1 je poměrně nízká, ale sumárně jsem měl pocit, že doktorské studium máme dobře nastavené. Stále si myslím, že zase tak zle na tom nejsme. V mezinárodním kontextu je pochopitelně zásadní otázka výše stipendií a to, jaké nároky jsou na doktorandy kladeny. Ze svých předchozích zkušeností i z pozice rektora jsem si plně neuvědomoval, že u některých studijních programů, resp. předmětů jsou doktorandi klíčovou silou ve vzdělávání pregraduálních studentů. Měl jsem představu, že doktorandi učí, ale pokud chtějí učit více, než je základní penzum, tak učí s tím, že k tomu mají úvazek nebo o to vyloženě stojí. Ale z výsledků a debat nad závěry MEP se ukazuje, že jsou ústavy, kde je tomu jinak.
Které doporučení ze zprávy MEP považujete za prioritní?
V první řadě musíme zvýšit právě úspěšnost ve standardní době doktorského studia. Bez toho nebude možné navyšovat stipendia, protože z pohledu společnosti tato investice při nedokončení studia letí tzv. do luftu. Musíme mnohem lépe edukovat a motivovat jak samotné doktorandy, tak jejich školitele. Prodlužující doba setrvávání na škole ovlivňuje budoucí kariéru doktorandů, protože pokud chtějí pokračovat v akademické kariéře, tak se jim odsouvá výjezd na postdoc, posouvání věkové hranice ukončení studia může neblaze působit i z pohledu osobního života, zakládání rodin a podobně. Když se podívám na jakýkoliv dokument týkající se Evropy ohledně postavení postdoků, jsou svým způsobem bráni jako ohrožená skupina, která nemá zajištěné dobré podmínky a je ohrožena z mnoha směrů. Pokud nestabilizujeme situaci s doktorandy a postdoky, koledujeme si o problém budoucnosti vysokých škol obecně, nejen na VŠCHT, ale v evropském kontextu.
Jaké další doporučení MEP ve vás rezonuje nejvíce?
Vytvoření vnějšího poradního orgánu, v němž by kromě zahraničních akademiků byli zástupci českého, resp. globalizovaného průmyslu, šířeji významných zaměstnavatelů našich absolventů včetně Akademie věd ČR.
Dále bych rád velmi rychle rozvíjel téma transferu technologií. Nemyslím jen naše oddělení, ale celkově vazby nás jako technické školy k průmyslovým realizacím. A velmi rád bych otevřel debatu k tématu sabatiklu, tvůrčího „volna“. Až šest měsíců izolace od běžného režimu ve škole, působení v jiné instituci, většinou zahraniční, a s tím související získání nových podnětů může být velkým zdrojem energie a motivace pro další fázi kariéry. Škole by nesmírně pomohlo, kdyby vyzrálí tvůrčí pracovníci tuto možnost měli a využívali jí, mimo jiné by to jistě zvýšilo jejich úspěšnost v grantových výzvách.
Jak v hodnocení MEP obstála VŠCHT celkově?
Sumárně myslím, že VŠCHT obstála dobře. Nemůžeme očekávat, že od zahraničního panelu dostaneme nejvyšší hodnocení, když nepatříme mezi 100 nejlepších škol na světě. To, že dvě fakulty jsou hodnoceny excellent (5 – maximální hodnocení) a dvě very good (4), je velmi dobrý výsledek, ale zároveň i motivace posunout se dál minimálně v rámci Evropy. Potěšilo mě, že opakovaně se v hodnocení objevují zmínky o entuziastických zaměstnancích, kteří mají srdeční vztah ke škole, o velmi aktivních doktorandech a celá řada dílčích pozitiv. Nechybí ani adresná a přísná kritika, ale za tu buďme rádi a vnímejme ji jako příležitost.
Do finále se blíží příprava jiného zásadního dokumentu – Strategického záměru VŠCHT Praha do roku 2025. Jaké cíle, na nichž se škola shodla, jsou podle vás nejpodstatnější?
Zvýšení kvality a efektivnosti doktorského studia už jsem zmiňoval, dále chceme zvýšit kompetenci akademických pracovníků v různých formách vzdělávání. Nejen u distanční formy, ale i v kontaktní podobě je to otázka změny modelu frontální výuky a dosavadní poměrně pasivní role studenta. Neméně důležité je vytváření podmínek pro adekvátní personální rozvoj zaměstnanců a významné okysličení akademické obce o lidi zvenčí, ideálně se zahraniční zkušeností. Co se promítá ve strategickém záměru v investičních položkách, je zázemí, které dlouhodobě ohromně limituje rozvoj školy. Pokud chceme být mezinárodně konkurenceschopní, potřebujeme nové prostory, nejen instrumentální, ale i kancelářské či pro „volnočasové“ aktivity studentů.
Nová budova? Jsem pro
V souvislosti s tím se řeší nákup nové budovy v Jankovcově ulici, což ale kvůli řadě okolností není triviální záležitost. Jaký je současný stav?
Jsem celkově příznivcem toho, abychom budovu pořídili. V tuhle chvíli jsme to schopni finančně pokrýt, aniž bychom nějak ohrozili běžné fungování univerzity. A kdybychom novou budovu, z nějakých zatím neznámých důvodů, byli nuceni v budoucnu prodat, tratit rozhodně nebudeme. Jde o smysluplnou investici, speciálně v současné době, kdy peníze „leží“ na účtech a ztrácí díky inflaci hodnotu.
Budova v Jankovcově ulici má poměrně vysoká patra, za 1. republiky to byla továrna, a skrývá velké možnosti vnitřního členění. Je to příležitost k zasídlení některých laboratoří a šance vytvořit, byť omezené, podmínky pro realizaci start-upů. Situace v našich disciplínách je něco jiného, než když si někdo zakládá firmu na počítačový software nebo vymýšlí aplikace na telefony a tablety. U nás je potřeba velký prostor a práce s „hmotou“, nikoli „in silico“. Zvažovaný nákup samozřejmě úzce souvisí také s tím, že nechceme dál řešit pronájem prostor pro Ústav ekonomiky a managementu, kde je momentálně cca 250 studentů a v budoucnu by jich mělo být významně více, včetně nemalého podílu zahraničních samoplátců.
Naplňuje zatím nový ústav vaše představy?
Zásadní evaluaci budeme chtít na přelomu května/června, kde probereme základní měřítka typu noví studenti, samoplátci, kurzy CŽV a jejich vazbu na rozpočet. Na jaře jsou v běhu grantové výzvy, očekávám nějaké návrhy projektů. Bude nás zajímat, jak se vyvíjí vzdělávání, výzkumná činnost ústavu a pochopitelně aktivity společensky užitečné, ať už navenek či dovnitř školy.
Akademický senát po právu od vedení očekává, že následně rozhodneme, po které trajektorii se vydáme – buďto rozvojové, kdy počet zájemců o studium poroste a bude se dařit i v dalších aktivitách, nebo stacionární, když se tolik dařit nebude. Naplánovanou musíme mít i variantu krizovou, tj. redukční, pokud budou výsledky tristní. Pevně doufám, že na tuto variantu nedojde. Další evaluace se pak odehraje zase za půl roku. Osobně bych byl moc rád, abychom sledovali udržitelně rozvojovou trajektorii, abychom ukázali, že na technickou univerzitu ekonomika a management patří. Důležité je odlišit se od podobných programů na jiných vysokých školách, a umožnit tak budovat vlastní značku i v této oblasti – klást důraz na technické vzdělání, řádné matematické základy a schopnost mezioborové komunikace s přírodovědně technicky zaměřenými kolegy.
Jaký se vyvíjí situace s prodejem pozemků na Vítězném náměstí?
Společnost Deloitte, která vyhrála výběrové vyřízení, dodala důkladnou zprávu popisující body návrhu kupní smlouvy po stránce právní i ekonomické. Domluvili jsme se, že naše vlastní právní síla není taková, že bychom dokázali všechny tyhle připomínky vyjednávat s developerem sami. Společnost Deloitte nám v tomto dále pomáhá. Jednání pokračují a v blízké době předpokládáme, že budeme mít finální podobu smlouvy k projednání ve všech relevantních orgánech školy.
Stihnout laboratoře nebude snadné
Nedávno odstartoval letní semestr, již třetí v převážně distanční formě. Předpokládat další vývoj a pronášet sliby stojící na vodě po vás nechci, ale zajímalo by mě, zda je něco, co lze směrem k následujícím měsícům ve vztahu k výuce garantovat.
Budeme za každou cenu hledat varianty, abychom zvládli kontaktně diplomové práce, u nichž nechceme ustoupit od podoby výzkumného projektu. Věříme, že kombinací testování a očkování docílíme toho, že část studentů dokáže zvládnout diplomové práce do června a část na přelomu srpna a září. Co se týče bakalářských prací, určitě má část studentů odvedený kus práce a zvládnou to včetně experimentální části také. Bavíme se ale o možnosti, že pokud školitel uzná, že student má plně nárok dokončit studium a nemá jak naměřit data, tak jeho práce pak může mít jinou formu cílenou na zpracování dat či výpočty a modelování, případně na kritickou rešerši, která nemůže být „prostým kompilátem“. Nutno podotknout, že zpracovat kritickou rešerši s významným osobním myšlenkovým vkladem může být i o dost těžší než vypracování experimentální práce. Myslím si, že s ohledem na kvality našich akademiků i studentů zvládneme závěrečné práce studentů docela dobře. Nápady máme a odborné kapacity taky.
Horší je situace u základních laboratoří. Budeme se řídit principem, že laboratoře se budou dodělávat v režimu „jakmile to půjde“. Nechci lidi připravit o dovolenou, ale už teď je evidentní, že úplně volné léto na VŠCHT nebude. Největší průšvih vidím u 2. ročníku bakalářského studia, tam se obávám, že hrozí překládání laboratoří do 3. ročníku, protože nevidím způsob, jak vše do konce akademického roku kapacitně zvládnout. Prváci mají laboratoř z anorganické chemie, tam věřím, že bude-li možná jejich přítomnost v laboratořích, dokážeme do září leccos zvládnout. Navíc mají ještě dva roky bakalářského studia před sebou.
Celkově to kapacitně ani organizačně nebude jednoduché, bude to klást nemalé nároky na vstřícnost a trpělivost všech zúčastněných, zvláště když vývoj v Česku je z různých důvodů v zásadě nepredikovatelný. Chtěl bych ještě zdůraznit, že v tuto chvíli vůbec nekalkulujeme s možností opakování ročníků a zrušením celého roku, protože ze všech stran bylo vyvinuto obrovské úsilí, aby výuka běžela.
Rektor má zodpovědnost, ale ne pravomoce
Když se ohlédnete za dosavadním obdobím ve funkci rektora, můžete definovat, co vás nejvíc zaskočilo?
Nejvíce asi to, jak konzervativní je ve skutečnosti naše škola. A také skutečnost, že neumíme optimálně hospodařit s naším časem. Myslím si, že bychom měli více ovládnout time management, abychom byli efektivnější.
Co vás naopak příjemně překvapilo?
Ohromná míra schopnosti reagovat na jaře 2020 neskutečně vstřícně na celou společenskou situaci okolo covidu-19. Humánních dobrovolných aktivit bylo ohromné množství a škola jasně ukázala, jakou má komunita okolo VŠCHT lidskou kvalitu. Překvapil mě také obrovský zájem o školu – řada studentů, akademiků, zaměstnanců pro tu školu skutečně dýchá. To se koneckonců naplno projevilo i při práci na zmiňovaném strategickém záměru.
Na portále vedavyzkum.cz byl nedávno zveřejněn inspirativní rozhovor s končícím rektorem UPOL Jaroslavem Millerem, který si postěžoval, že na jednu stranu má z titulu funkce zodpovědnost téměř za vše, co se na univerzitě stane, a zároveň nemá, s mírnou nadsázkou, téměř žádné pravomoce. Vnímáte to stejně?
Vnímám to velmi podobně. Zákonná úprava vůbec nenahrává tomu, aby mohl mít rektor páky ovlivnit to, co se mu promítá do odpovědnosti. I ve zvykovém nastavení se bere více jako reprezentant školy než jako šéf exekutivy. Vyplývá to též z nastavení samotné volby, kdy je rektor zvolen zevnitř, a tudíž v tomto smyslu nemá nezávislou pozici. Kdyby byl jmenován například správní radou na základě konkurzu, možná by byl vnímán jinak. Jistě má současné nastavení svá pozitiva, ale vymyká se modelu, který je běžný ve světě.
Co je potřeba, aby mohl rektor v současném nastavení otočit kormidlem univerzity?
Musí umět každou věc vyjednat minimálně na dvou významných fórech, která nemíří vždy stejným směrem. Jedno fórum tvoří vedení fakult, druhou akademický senát. Je to do značné míry otázka vyvažování (směje se).