Dr. Pavla Perlíková se svou skupinou Medicinální chemie analogů přírodních látek získala pětiletý grant v soutěži GAČR JUNIOR STAR. Projekt s názvem Vývoj inhibitorů polymerizace aktinu jako potenciálních migrastatik bude na VŠCHT řešen v letech 2023-2027. Stala se tak jedním ze čtyř úspěšných žadatelů z VŠCHT Praha.
Jak složité bylo napsat projekt JUNIOR STAR? Pomohl vám někdo?
Projekt vycházel z dříve podávaného projektu ERC, při jehož zpracování jsem dostala velkou podporu od Technologického centra Akademie věd. Když už jsem projekt měla, tak jsem ho modifikovala pro GAČR. Při podání pak byla podpora školy spíše kontrolování formalit.
Spolupracujete s někým na projektu?
Spolupracuji na něm hlavně se skupinou profesora Jana Brábka z BIOCEVu, ale součástí je i spolupráce s univerzitou v Mnichově.
Co je podstatou podpořeného výzkumu?
Cílem je vývoj nových látek, které jsou aktivní proti metastázování buněk. Takové látky nazýváme migrastatika. Budeme cílit na proces polymerizace aktinu, která souvisí s pohybovým aparátem buněk. Budeme se snažit inhibovat polymerizaci, a tím se nádorové buňky nebudou moci hýbat a opouštět primární nádor. Naším cílem je vyvinout látky, které budou inhibici vyvolávat buď tím, že se budou přímo vázat na aktin, nebo budou cílit na jeden z regulátorů jeho polymerizace. To je komplex Arp2/3. U jedné z jeho podjednotek jsme našli potenciální vazebné místo, na které předtím ještě nikdo nezkoušel zacílit. Takže nejsou známy žádné látky, které by se na něho vázaly. Budeme používat molekulární dokování, abychom navrhli potenciální struktury, které by se tam mohly vázat. Ověříme, zda mají nějakou aktivitu a budeme je dále chemicky rozvíjet.
JUNIOR STAR projekt je na pět let. Co se za takovou dobu dá stihnout?
Za pět let bychom měli získat informace strukturách, které se vážou na vytipované vazebné místo a mají požadovanou aktivitu. Budeme vědět, jaké části molekuly jsou pro vazbu podstatné a které nikoli, abychom mohli dále upravovat farmakologické její vlastnosti. Doufám, že se také dozvíme více o roli komplexu Arp2/3 v metastázování nádorových buněk.
Granty JUNIOR STAR jsou v českém kontextu poměrně štědré. Co vám získané prostředky umožní?
Ano, grant je poměrně veliký a má výhodu oproti standardním projektům GAČR v tom, že obsahuje i investiční peníze. Můžu tedy pořídit přístroje, kterými dovybavím laboratoř. Samozřejmě největší část finančních zdrojů tvoří mzdy postdoků a doktorských studentů.
Budete svůj tým zvětšovat?
Ano, součástí týmu budou 3 doktorští studenti 1 postdok a externí spolupracovníci, kteří budou pracovat na biologické části projektu.
Jsem ráda, že se mi v souvislosti s JUNIOR STAR projektem podařilo založit jakousi síť spolupracovníků napříč VŠCHT. Do výpočetní části se zapojí Ústav informatiky a chemie, část biologického testování se bude dělat na Ústavu biochemie a mikrobiologie. Přijde mi fajn, že téma propojí různé části univerzity.
V minulém rozhovoru zmiňujete, že jste byla na postdoku v Dánsku a líbilo se vám fungování místní laboratoře. Máte pocit, že se vám daří fungovat podobně?
To by asi měli posoudit moji studenti. Ale zatím jsme skupina velice malá, takže doufám, že se každý cítí jako platný hráč. Snažíme se na výzkumu pracovat spolu a radit se, jak postupovat dále.
Jsou to dva roky, co jste na VŠCHT Praha. Je něco, co vás tu překvapilo, ať již pozitivně nebo negativně?
Rozhodně mě příjemně překvapilo, jak ochotní jsou tady všichni spolupracovníci, je tu fajn prostředí. Vždy se dá všechno řešit. Bála jsem se, že to bude těžkopádnější. To co mě trápí nejvíce, je nedostatek prostor.
Nejen vědou živ je člověk – kam nejraději chodíte na oběd v okolí VŠCHT?
Podle mě v okolí nejlíp vaří v restauraci U Topolů, ale tam na obědy často nechodím, protože to je přece jen trochu dál. Můžu doporučit modrou menzu, pokud tam není úplně plno.
U čeho odpočíváte, aspoň tedy duševně od vědy?
Když jsem doma s dětmi, od vědy se úplně odpojím. Ale není to tak docela odpočinek. Tím je pro mě v poslední době orientační běh. Strašně mě mrzí, že jsem se stále nemohla zúčastnit orientačního běhu po škole, protože to je vždy v den, kdy mám nějakou jinou povinnost. Jednou bych ho ráda běžela, i když bych byla asi nejstarší účastník.
Možná by stálo udělat orienťák pro akademiky.
Věřím, že by mě nechali běžet i se studenty. Ale vždycky jsem hlídala laborky, když se běželo.
Vím, že běháte orientační běhy i v přírodě. Co vás na nich baví?
Orienťákem se bavím teprve dva roky a zatím jsem ani neběžela oficiální závod. Opravdu je to pro mě hlavně relax. Poznávám s mapou pražské lesíky. Ale baví mě na tom to, že je člověk schovaný v lese a je tam sám. Nikdo nevidí, že bloudím a ještě u toho funím. A taky je to činnost, kde člověk musí zapojit hlavu, takže to není jen o fyzickém výkonu.
Děkuji za rozhovor.