Prof. Dr. Dipl.-Min. Willi Pabst byl jmenován profesorem pro obor Chemie a technologie anorganických materiálů. V rámci VŠCHT Praha působí na Ústavu skla a keramiky Fakulty chemické technologie. Jmenovací dekret převzal z rukou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové 21. 6. 2016 v Karolinu.
Narodil jste se v Německu, co Vás přivedlo do Česka?
V Německu jsem studoval mineralogii na univerzitě v Tübingenu. Profesor mineralogie resp. vulkanologie, který pocházel z Krkonoš, začal pro studenty v září 1989 plánovat exkurzi do ČSSR. Po revoluci se hranice otevřely a my jsme tak mohli v květnu 1990 přijet volně bez víz a složitého papírování. Exkurze mě ovlivnila, bylo to nádherné a já jsem začal uvažovat o tom, že bych sem šel studovat. Jazyky mě vždy bavily a tak jsem se česky začal učit už v Německu. Měl jsem štěstí, protože jsem měl skvělou učitelku, která mě zasvětila do mnohých tajemství češtiny.
Proč jste si vybral VŠCHT Praha?
Z hlediska mého odborného zaměření mi byla VŠCHT Praha nejbližší a Ústav skla a keramiky byl pro mě tehdy jako mineraloga přirozenou volbou. Z pedagogů mě nejvíce zaujal a ovlivnil doc. Ivan Samohýl, který mě upozornil na školu racionální mechaniky a termodynamiky Clifforda Truesdella. Tato škola je velmi kritická k mnoha tradičním směrům výuky fyzikální chemie i mechaniky materiálů a fascinovala mě svou obecností a matematickou složitostí. Na VŠCHT jsem dostal možnost se této tematice intenzivně věnovat a následně ji zapracovat do výuky.
Učíte rád? Máte úspěšné studenty?
Velmi rád učím, přednáším myšlenky a jevy, které jsou překvapující. Rád ukazuji věci i ze stránky, o které studenti ještě neslyšeli nebo ji znají z jiných předmětů trochu jinak. V roce 1997 jsem převzal předmět Mechanika materiálů a koncipoval jsem ho po vzoru Truesdella jako racionální mechaniku. Učím jej dodnes. Snažím se studentům přiblížit výsledky moderního výzkumu a s oblibou upozorňuji na zásadní chyby či nedostatky v klasických a uznávaných učebnicích. Mým dosud nejúspěšnějším studentem je určitě Jan Hostaša, který se svou diplomovou prací vyhrál Cenu Siemens a za doktorskou práci získal – kromě jiných cen (cena Jean-Marie Lehn, cena Preciosa) – ve stejné soutěži druhé místo. V současnosti pracuje na Institutu vědy a technologie pro keramiku ISTEC ve Faenze (Itálie) a vede si velmi dobře.
Čemu se věnujete odborně?
Zajímají mě heterogenní materiály s jasně rozlišenými fázemi, tj. kompozity a především porézní materiály, na které lze nahlížet jako na speciální případ kompozitů. Právě v oblasti porézních materiálů, což jsou dvoufázové směsi, jsme přišli ve velmi krátkém časovém sledu na spoustu zajímavých poznatků, jednu dobu každý náš druhý článek obsahoval novou rovnici. Zabývám se především závislostí vlastností na pórovitosti, a naše exponenciální rovnice a tzv. křížové vztahy, ač byly původně koncipovány pro keramiku, lze aplikovat i na kovy a jiné materiály. Tomuto tématu se věnuji dodnes, přičemž v současnosti existují numerické simulační programy, které dovolují vypočítat i vlastnosti mikrostruktur, které nelze jednoduše vyrábět.
V roce 2002 jsem narazil na tehdy úplně novou knihu Salvatore Torquata shrnující znalosti v oblasti heterogenních materiálů, kterou mám nyní ve všech svých knihovnách a která mě ovlivnila ze všech knih nejvíc.
Ve svém volném čase se zabývám především dějinami věd, zajímá mě arabská i čínská věda, které mají velký význam v dnešní diskusi o kulturách. Mluví se o problémech západní kultury, ale jedná se o velmi komplexní věc a dějiny se vyvíjejí jinak než podle přírodních zákonů, často se jedná o vliv jednotlivců, který mění tok dějin.
Jaké jazyky umíte a v jakých jazycích čtete?
Narodil jsem se v Německu blízko francouzských hranic a tak jsme francouzštinu měli ve škole (vedle angličtiny samozřejmě). Na gymnáziu jsem se učil latinsky a na vysoké škole španělsky (ještě před češtinou). Také mám základy některých jiných jazyků, ve kterých však dnes nemám prakticky žádné aktivní jazykové dovednosti. Velmi mě láká čínština (a v současnosti se ji i učím), ale to je opravdu složitý jazyk s obtížnou výslovností a ještě obtížnějšími znaky. Odborné publikace čtu většinou v angličtině, ale např. v oblasti dějin věd využívám střídavě prakticky všechny jazyky, které jsem se naučil.
Co čtete ve svém volném čase a jaké máte jiné zájmy?
Beletrii nečtu téměř vůbec, ale jinak jsou knihy mé hobby, čtu vždy několik knih současně. V pubertě jsem přečetl takřka všechno od Franze Kafky a přes něho jsem se dostal i k české literatuře. Dnes mám pocit, že na beletrii nemám čas. Určitě nejvzdálenější žánr je pro mě poezie, ovšem s jednou výjimkou, a tou je Bob Dylan, kterého považuji za jednoho z největších básníků a hudebníků 20. století. S jeho hudbou jsem vyrůstal a zejména na základě jeho textů, mnoho z nich jsem znal nazpaměť, jsem se naučil lépe anglicky. K hudbě mám velmi blízko, i když dnes už jen pasivně. Mám rád jazz, blues a rockovou hudbu. Mí oblíbenci jsou, vedle Dylana, např. Van Morrison, Tom Waits, Rolling Stones a Bruce Springsteen. Rád je poslouchám a ještě raději chodím na jejich koncerty.
Čím se liší Češi a Němci?
Podle mě si jsou Češi a Němci velmi blízcí, mnohem bližší než Němci a Francouzi nebo Španělé. Jen humor je odlišný, ale ten český je rozhodně lepší, pro mě vůbec nejlepší, který znám. V češtině se mi líbí např. knihy Bohumila Hrabala, jejichž humor je tak specifický, že snad ani nejde přeložit do jiných jazyků. Němci mají bohužel tu nepříjemnou vlastnost, že berou sami sebe nesmírně vážně a jsou přesvědčeni, že vědí všechno nejlíp. Proto je Česká republika bohužel v očích mnoha Němců neustále ona „východní Evropa“, se všemi předsudky, co toto označení přináší. Češi na druhé straně mají často zcela neoprávněně pocit, že Němci (a tzv. Západ vůbec) jsou něčím „vyspělejší“, jejich úvahy a rozhodnutí „zralejší“. Řekl bych, že opak je pravdou. A zásadní rozdíl je, že Němcům naprosto chybí nejen patřičná sebereflexe, ale i ona vtipná sebeironie, která se mně na Češích tak líbí. Každopádně je to pro mě jeden z důvodů, proč se cítím lépe v Čechách než v Německu a proč chci nyní požádat o české občanství.