Ačkoliv má Národní muzeum kvůli mimořádným opatřením vlády zavřeno, restaurátoři se s pomocí odborníků z VŠCHT pustili do oprav 135 let staré kostry plejtváka myšoka, aby se opět mohla stát součástí přírodovědecké expozice. Jaké úkoly měli zástupci naší školy z Ústavu chemické technologie restaurování památek? Odkud kostra pochází? Na tyto i další otázky odpovídá Ing. Klára Drábková, Ph.D.
Poprvé se kostra plejtváka myšoka přestavila veřejnosti 28. listopadu 1888. Proč musí být znovu restaurována? Změnily se od 19. století techniky restaurování?
V současnosti probíhá první komplexní restaurátorský zásah na této kostře. Od instalace ve výstavních prostorách nejprve Náprstkova průmyslového muzea a poté v hlavní budově Národního muzea bylo provedeno několik zásahů, ale nikdy se nejednalo o celkové restaurování. Šlo například o dodatečnou preparaci, dočišťování kostry od vytékajícího tuku a v neposlední řadě i o změnu instalace zavěšením na traverzy v hlavní budově NM.
Restaurování si vyžádal celkový stav kostry, povrch byl značně znečištěn zbytkovým tukem, na který se navázal prach a další nečistoty. Dále byly v minulosti provedené výplně velmi degradované a v některých případech se i uvolňovaly z kostí.
Ve kterých částech kostry dochází k největším opravám?
Celá kostra byla očištěna a bylo třeba provést vytmelení prasklin a případně domodelování chybějících částí, jako jsou např. zakončení některých žeber. Všechny doplňky jsou prováděny citlivě tak, aby byla zachována vypovídací hodnota a stabilita exponátu. V nejhorším stavu jsou obě čelisti, které vyžadují nejrozsáhlejší restaurátorský zásah. V současné chvíli se rozhoduje o nejvhodnějším přístupu k restaurování této nejvíce poškozené části kostry.
Vyskytly se kvůli starým technikám preparování a adjustace nějaké problémy?
Jedním z problémů byl velmi špatný stav výplní mezi obratli a mezi zápěstními a prstními kůstkami. Tyto tmely již neplnily svou funkci a nebyly přijatelné ani z estetického hlediska. Jejich odstraněním došlo k „odlehčení“ celé kostry a modernějšímu způsobu prezentace tohoto kosterního exponátu. Hlavním problémem je však výsledek preparace čelistních kostí, které jsou oproti ostatním částem kostry výrazně křehčí a „přesušené“, kvůli tomu došlo k jejich výraznějšímu poškození.
Běžně opravujete takové velké exponáty, nebo je to ojedinělý projekt?
Nejprve je třeba upřesnit, že tento exponát fyzicky neopravujeme, vlastní práce provádí restaurátoři. Úkolem našeho ústavu je podpora zejména při výběru optimální technologie restaurování. Náš ústav již spolupracoval na menším, ale obdobném projektu, kterým byl návrh na technologii čištění kostry plejtváka malého ze sbírek Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Kdo je do těchto prací zapojen, pouze odborníci, nebo přiloží ruku k dílu i studenti?
Jak jsem již řekla, při této akci je naším hlavním úkolem konzultační činnost v oblasti technologického postupu restaurování, do které studenti nejsou zapojeni. Ale v případě výše zmíněného projektu návrhu technologie čištění kostry plejtváka malého se jednalo o studentskou práci Ondřeje Limpoucha, kterou jsem vedla společně s vedoucím našeho ústavu doc. Ďurovičem.
Odkud plejtvák myšok pochází, jak se dostal k nám?
Samice plejtváka se k nám dostala z Norska, na jehož pobřeží byla vyvržena při bouři v roce 1885. Díky iniciativě A. Friče uspořádala soukromá vlastenecká společnost sbírku na zakoupení kostry, kterou poté věnovala Národnímu muzeu.
Můžeme v Národním muzeu vidět i jiná díla, která restauroval Ústav chemické technologie restaurování památek?
Studenti našeho programu Konzervování-restaurování uměleckořemeslných děl (z kovů, skla a keramiky a textilií) v rámci studia restaurují i předměty z Národního muzea a některé z nich je možné vidět na aktuálních výstavách.
Kdy budeme moci opraveného plejtváka vidět?
Na tuto otázku zatím bohužel neznám odpověď, i práce na restaurování plejtváka jsou ovlivněny současnou situací. Národní muzeum ale průběžně zveřejňuje na své FB stránce zajímavosti z této akce, a je tak možné postup restaurování sledovat.