Prof. Ing. Květoslav Růžička, CSc. byl jmenován 11. 12. 2015 profesorem pro obor fyzikální chemie. Vyučuje bakalářské kurzy fyzikální chemie a specializační magisterské předměty, vede diplomové i doktorské práce. Se svým bývalým doktorandem doc. Fulemem vybudoval během několika let odborně silnou vědeckou skupinu v oblasti aplikované termodynamiky na Ústavu fyzikální chemie VŠCHT Praha s významnou mezinárodní spoluprací.
Proč fyzikální chemie a jak jste se k ní dostal?
S mírnou nadsázkou se říkává, že teprve zapojením fyziky do chemie (tedy vznikem fyzikální chemie) se chemie definitivně odstřihla od alchymie. Díky fyzikální chemii bylo u stále většího počtu dějů a reakcí možno minimálně kvalitativně určit jejich časový průběh, rovnovážný stav apod. Můj osobní zájem o fyzikální chemii vzbudil na ostravské chemické průmyslovce profesor Richard Kalus – a nejen můj. Celá třída jsme ho zbožňovali a fyzikální chemii si zvolili (až na pár jednotlivců) jako maturitní předmět. Není proto divu, že i po přijetí na VŠCHT Praha byla fyzikální chemie mou první volbou. Školu jsem absolvoval bez větších potíží (s výjimkou vojenské katedry), a protože mě nejen bavila fyzikální chemie, ale také na tehdejší Katedře fyzikální chemie byl většinově vstřícný a přátelský kolektiv[1], chtěl jsem ve studiu pokračovat, což se nakonec podařilo. V té době jsem samozřejmě nemohl vědět, že dva fyzikální chemici z VŠCHT Praha se stanou předsedy Akademie věd ČR a dva z pracovníků ÚFCH budou působit ve funkci rektora VŠCHT Praha, konec konců, měl jsem v té době jiné starosti a zájmy.
Je možno porovnat laboratorní práci v té době a dnes?
Jen do určité míry. Je nutno říci, že přístrojové vybavení katedry představovaly z valné části vlastnoručně vyrobené přístroje, a i když byly často na špičkové úrovni, přinášelo to určitá omezení, například měření většinou nebylo automatizováno; vývoj ve světě byl rychlejší. Katedra se začínala kromě experimentálního programu více zabývat termodynamickými výpočty, což byl i můj úkol. Po listopadu 89 (který jsem prožil na stáži v Norsku) se situace začala pomalu měnit. Díky spolupráci s mým bývalým školitelem Vladimírem Majerem, který působil ve Francii, jsme získali první komerční plně automatizovaný kalorimetr. Dnes kromě několika komerčních kalorimetrů (pokrývajících teplotní rozsah od 2 K do 1000 K), provozujeme i vlastnoručně sestavené přístroje na stanovení tlaku nasycených par „téměř netěkavých“ látek. Takže se v současnosti zabýváme nejen výpočty, ale i náročnými experimenty, neboť tyto dvě oblasti je nejen možné, ale i účelné propojit. Naše laboratoř směřuje své odborné zájmy především do materiálového výzkumu; konkrétně do oblasti charakterizace nových nadějných materiálů pro další generace polovodičů pro elektroniku a optoelektroniku, připravovaných kolegy z VŠCHT Praha, z Univerzity Pardubice i ze zahraničí. Přístrojové a programové vybavení je však vhodné i pro řešení dalších problémů, např. ke studiu látek, nebezpečných pro životní prostředí.
Kromě výzkumu se zabýváte i výukou. Jací jsou dnešní studenti?
Je škoda, že při dnešních možnostech studijních výjezdů není jejich jazykové vybavení lepší a mrzí mě, že se na středních školách téměř upustilo od výuky programování. Úroveň studentů je patrně rozkolísanější než v minulosti a řada studentů školu nedokončí. Uchazeči o studium na VŠCHT Praha by si neměli namlouvat, že úspěchy přijdou samy a že studium zvládnou „levou zadní“. Myslím, že často za studijním neúspěchem není nedostatek schopností, ale spíše malá motivace. Vím o případech, kdy pobyt na zahraniční univerzitě studentům otevřel oči a následně se z průměrných stali studenti vynikající.
Mezi těmi, kteří přežijí první dva roky, ale kvalitní studenti nechybějí a s těmi je radost pracovat. Co se týče absolventů našeho oboru, je možno konstatovat, že poměrně značná část absolventů zůstává věrná vědě, úspěšní jsou ovšem i ti, kteří se rozhodnou jinak.
A když srovnáte dnešní výuku s dobou, kdy jste studoval vy?
Výuka se mění poměrně výrazně, ve fyzikální chemii je to zejména ve dvou oblastech. Jednak je to už zmíněný pokrok v přístrojovém vybavení, který se zdaleka netýká pouze naší laboratoře a umožňuje studentům seznámit se s moderními přístroji. Stejně významnou změnou jsou moderní programovací prostředky, které i v rámci výuky umožňují řešit poměrně složité problémy, dříve vyhrazené specialistům. V tomto ohledu nelze nezmínit nestora našeho ústavu, bezmála osmdesátiletého profesora Josefa P. Nováka, který s nevídanou vitalitou pokračuje v inovaci předmětů magisterského a doktorského studia a svou invencí a pracovitostí „dává na frak“ nám, kteří jsme o generaci mladší. Máme co dohánět! A máme na co navazovat.
[1] Každoroční červnové PUtování FYzikálních CHemiků pokračuje dodnes; vtip a šarm dnes již bohužel zesnulého Petra Voňky vyvolával salvy smíchu při jeho oslavných projevech při příležitosti životních jubileí členů ÚFCH, stejně jako jeho osobité ztělesnění Mikuláše.