Před nedávnem byl v prestižním časopise Nature publikován článek Dairying, diseases and the evolution of lactase persistence in Europe, který přinesl nový pohled na evoluci laktózové tolerance Evropanů. Součástí mezinárodního výzkumného týmu, sestaveného v rámci projektu NeoMilk, byla také doktorka Veronika Brychová z VŠCHT Praha. Jejím úkolem bylo vyhodnotit pomocí metody organické reziduální analýzy fragmenty keramiky z archeologických nalezišť v ČR s cílem zjistit informace o tehdejší konzumaci mléčných produktů.
„Nejcennější informaci skrývají porézní stěny archeologické keramiky, které obsahují lipofilní organické sloučeniny adsorbované při aktivním užívání nádob, například při vaření, pečení a skladování potravin bohatých na tuk,“ říká docent Jan Kyselka z Ústavu mléka, tuků a kosmetiky VŠCHT Praha.
Mezi významné biomarkery z keramických vzorků jsou řazeny volné mastné kyseliny, acylglyceroly, mastné alkoholy, vosky, steroly a další triterpenoidy či diterpenoidní markery pryskyřic. Moderní organická reziduální analýza umí stanovit stabilní a radioaktivní izotopy uhlíku v podobě molekulárně specifické analýzy izolovaných mastných kyselin. Kombinace obou technik umožňuje určit původ lipidů i stáří dochovaných artefaktů.
Projekt NeoMilk vedl profesor R. P. Evershed z Univerzity v Bristolu, jehož tým dokázal zanalyzovat 13 181 fragmentů keramiky z 554 archeologických nalezišť. „Profesor Evershed přijel do Prahy zažádat o vzorkování keramiky z neolitického sídliště Bylany, na kterém jsem v té době začala pracovat i já. Soubor keramiky z Bylan u Kutné Hory je jeden z nejbohatších a nejlépe popsaných souborů v ČR a naleziště je velmi dobře známé i v rámci evropského neolitického kontextu, proto o vzorky z tohoto naleziště měli z Bristolu zájem,“ říká k začátku spolupráce, jež vyústila ve zmíněnou publikaci v Nature, doktorka Brychová.
„Po schůzce ohledně vzorkování keramiky jsem odjela do Bristolu na krátkou stáž a naučila se metodiku organické reziduální analýzy. S některými malými modifikacemi jsem pak soubor keramiky z Bylan pro projekt NeoMilk mohla zpracovat na VŠCHT, a mimo to se ještě podívat více do struktury keramiky a na to, jak se lipidy v keramice chovají. Tato fyzikálně-chemická část práce se teprve připravuje k publikaci.“ vysvětluje doktorka Brychová. „Objevila jsem i další markery, které mohou přispět k objasnění obsahu nádob,“ dodává vědkyně, jež kromě VŠCHT působí také na Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.
Jak vyplývá ze závěrů výzkumu, před 5 tisíci lety byla většina dospělé populace, na rozdíl od dnešních Evropanů, laktózově intolerantní. Schopnost štěpit laktózu se v evropské populaci rozšířila až v době bronzové, o 3 tisíce let později. Naši předkové tedy pili mléko i přesto, že jim škodilo. Až doposud se předpokládalo, že tolerance k laktóze či schopnost ji utilizovat vznikla proto, aby umožnila lidem konzumovat více mléka a mléčných produktů bez nežádoucích účinků. „Podle nového zjištění mezinárodního autorského kolektivu však byla adaptace způsobena přírodním výběrem, neboť tolerance laktózy u lidí zřejmě souvisela s hladomory a nemocemi,“ říká docent Kyselka. „S rostoucí populací a velikostí sídlišť bylo lidské zdraví více ovlivňováno špatnými hygienickými podmínkami a souvisejícími průjmovými onemocněními či hladomorem. Část laktózově intolerantní populace byla v tomto ohledu zranitelnější díky podvýživě a výsledkem byla vyšší úmrtnost takových jedinců ještě před reprodukcí a přirozený nárůst laktózově tolerantních jedinců v populaci. Výše zmíněné faktory vedly k tomu, že dnešní Evropané v drtivé většině nemají s konzumací čerstvého mléka v dospělosti problém.“
Projekt NeoMilk je sice u konce, ale spolupráce mezi doktorkou Brychovou a bristolským pracovištěm nadále pokračuje. Výstupem navazující kooperace bude mezilaboratorní srovnávací studie možného nového archeologického standardu, který by se mohl používat pro radiouhlíkové datování archeologických lipidů a na vyladění molekulárně-specifického radiouhlíkového datování lipidů v rámci laboratoří, které na to mají potřebné vybavení – ať už se jedná o lipidy či jiný typ molekul vhodných k datování zkoumaného artefaktu.
Použitá metodika organické reziduální analýzy není zatím mezi českými archeology příliš známá. Přitom díky analýze malého počtu vzorků keramiky lze získat relativně konkrétní informace o životě v místě naleziště. Organická reziduální analýza se navíc neomezuje jen na vzorky keramiky, ale i na jiné archeologické artefakty, či dokonce vzorky půd a sedimentů. „Naše pracoviště, ať už na VŠCHT či v České radiouhlíkové laboratoři je schopno plně zvládnout celkovou problematiku organické reziduální analýzy, co se týče know-how, přístrojového vybavení i potenciálních nových aplikací,“ uzavírá doktorka Brychová.
