Jako známí, co se potkají na ulici, podají si ruce a prohodí pár slov tak se i buňky v těle každého z nás vzájemně pozdraví a předají si potřebné informace. Každá buňka má svou „ruku“, kterou může zdravit jinou buňku, pouze je potřeba aby „ruce“ buněk, stejně tak jako ruce lidské do sebe vzájemně správně zapadly. Předané informace mezi buňkami mohou být různého charakteru od „pojď, začněme spolu krásný nový život“ až po „sáhl jsi na mě a proto zemřeš“. Poznání a pochopení těchto komunikačních procesů mezi buňkami, by mohlo otevřít zcela nové cesty a možnosti v oblasti léčby vážných onemocnění.
Je známo, že vazbu mezi dvěma buňkami zprostředkovává sacharid na povrchu jedné buňky a protein (lektin) na povrchu buňky druhé. Přípravou podobného sacharidu, jako se uplatňuje v těchto vazbách, ale se změněnými vlastnostmi, je pravděpodobně možné zabránit nežádoucí komunikaci mezi buňkami a tím zamezit např. vzniku metastází rakovinných buněk, autoimunitních onemocnění a bakteriálních či virových infekcí.
Naše skupina mladých nadšených vědců z Ústavu chemie přírodních látek VŠCHT Praha se zabývá přípravou těchto biologicky aktivních sacharidů. Snahou je připravit produkty analogické k přírodním, které zároveň budou stabilnější pro výzkum mezibuněčných komunikací a následnou přípravu léčiv. Ke každému takovému konečnému produktu vede náročná cesta plná úspěchů, nezdarů a výzev tyto nezdary řešit. S trochou nadsázky se téměř poslepu snažíme navlékat perly na nit tak, abychom vytvořili dokonalý perlový náhrdelník. Pomocí znalostí, které nám poskytuje studium na VŠCHT Praha a cenných rad školitele, se nám neustále daří připravovat zcela nové struktury a optimalizovat metody jejich přípravy s co nejlepšími výsledky. Všechny naše produkty jsou pak, díky kolegům z Akademie věd ČR, testovány na aktivitu ve snižování rozvoje rakovinných metastází a bakteriálních či virových infekcí.
Samotná práce v naší laboratoři je velmi rozmanitá, fascinující, ale také trochu nebezpečná. Oproti klasické kuchyni, náš „papiňák“ zvládne až 200x vyšší tlak než je atmosférický, a to s použitím vodíku místo vzduchu, ústavní mikrovlnný reaktor je na obsluhu trochu náročnější, než klasická „mikrovlnka“ a největším naším nepřítelem je voda. Také je potřeba myslet na to, že led chladí, až pálí, a že některé látky mohou na vzduchu hořet. Z důvodů bezpečnostních i kolegiálních je důležité, aby byl každý člen týmu ohleduplný k ostatním a pohotový k případné pomoci.