Kompostování je způsob nakládání s biologicky rozložitelnými odpady (bioodpady), kdy dochází k jejich opětovnému materiálovému využití v podobě kompostu. Dle své kvality může být kompost opět navrácen do půdy, např. v rámci městské zeleně nebo jako hnojivo prodejem mezi občany. Technologie kompostování je poměrně jednoduchá, nejdůležitější je hlídat správný poměr vstupních materiálů, neboť kompost se nevytvoří pouze z trávy. Hlídá se poměr C:N, který má být 25-30:1, a dále proces provzdušňování již zpracovávaného bioodpadu. Kromě klasického komunitního kompostování na pásových hromadách (viz obr. 1)existují ještě tzv. aerobní fermentory. Tyto uzavřené boxy proces kompostování urychlují tím, že je do nich intenzivně vháněn vzduch. Zároveň se zde dosáhne teploty 70°C, při které dochází k odstranění patogenních bakterií, jako např. salmonela nebo escherichia coli.
Dříve kompostování zvládla každá zahrádka a obecně se vědělo, že provzdušňování, tedy přehazování kompostu, zajistí jeho správnou přeměnu na onu černou hmotu. Nyní je v módě kompostování v domácích kompostérech. Na trhu je možnost i vermikompostování, při kterém je přeměna odpadu na kompost zajištěna pomocí žížal (např. kompostuj.cz). Pokud doma nechcete mít kompostér, jako další možnost se nabízí vyhodit kuchyňské zbytky do příslušné hnědé popelnice, která je odvezena na kompostárnu. Tento systém sběru bioodpadu ovšem není zaveden všude v České republice. Legislativní a dotační podpora kompostování, jak domácího, tak i komunitního v kompostárnách, napomohla tomu, že hnědé popelnice jsou v ulicích stále více vidět. Mezi podporující programy patří i OPŽP (Operační program životní prostředí), který na období 2014 -20 v ose 3.2.2. “Výstavba a modernizace zařízení pro materiálové využití odpadů“ vyhradil 103 398 977 Euro.
V rámci výuky na Ústavu Ochrany Chemie Prostředí (ÚCHOP) se pravidelně konají exkurze do provozních zařízení tak, aby studentům byla ukázána praxe způsobů nakládání s odpady. Mezi tyto exkurze byla zařazena i komunitní kompostárna Želivec, která zpracovává cca 15 000 t bioodpadu ročně. Celá plocha kompostárny, tedy skoro 13 000 m2, je vybetonovaná. Na ní dochází k uložení přijímaného odpadu, jeho třídění, následně převezení do fermentační haly a po té vyskládání na pásové hromady.
Mezi praktické věci, které jsme na kompostárně viděli, patří jednoznačně její technologické vybavení. K hlavním patří nakladač, který zajišťuje každodenní manipulaci s bioodpadem. Dále drtič, který drtí a míchá bioodpad. Důležitý je i překopávač, který provzdušňuje pásy bioodpadu. Pro třídění a síťování je používán prosévač. Všechny tyto stroje ovšem denně spotřebují množství pohonných hmot, takže ekologická stopa kompostárny není zas tak úplně čistá.
Zajímavá byla i specifická řešení kompostárny. Mezi ně patří především hala, kterou běžná komunitní kompostárna nemá. Do haly vstupuje bioodpad a zde zůstává 21 -28 dní, během kterých dosáhne materiál teploty 70 - 80 °C. Teplota je monitorována elektronicky a funguje zde i systém zpětného zkrápění. Na odbourání zápachu je k hale připojen biofiltr, který funguje na základě přirozených biochemických procesů a byl postaven kompostárně na míru. Po hale je materiál vyskládán do pásů na zpevněnou plochu, kde ještě dozrává 4 měsíce, jako na klasické kompostárně.
Ojedinělý je způsob prodeje výstupního kompostu, který je volně pod zakrytou střechou a lidé si jej mohou v libovolném množství sami nabrat. Kompostárna navíc nabízí dva druhy substrátu zahradní a zeleninový. „První dva roky nebyl o kompost vůbec zájem, ale postupně se lidé naučili si jej kupovat. “ říká pan Žilík, který nás kompostárnou mile provázel. I ostatní kompostárny se potýkají s nezájmem o kompost a problémy při jeho odbytu. Čeští zemědělci si bohužel zvykli používat umělá hnojiva a cena kompostu a náklady na jeho zapracování do půdy se umělým hnojivům nevyrovnají. Mezi dalšími odběrateli jsou i městské části, které používají substrát na plochy městské zeleně.
Další úskalí kompostování je ne-čistota vstupního bioodpadu. Lidé často vytřídí svůj kuchyňský bioodpad, ale do popelnice jej vloží v sáčku. Ten se postupem času rozpadá, a pokud není vyndán z odpadu zavčasu, je náročné je jednotlivě malé kousky vybrat. Dále lidé míchají do bioodpadu i textilie a z větších provozoven jsou zde kameny a zeminy či dokonce betony. I když logicky jsou pařezy ze dřeva, jejich kořeny jsou často obaleny kamením, a proto nelze pařezy kompostovat. Pařezy jsou tedy přijímány, ale jejich výkupní cena je nejvyšší: 1500 Kč/tunu. Oproti tomu bioodpad je přijímán za 300 – 400 Kč/tunu.
S bioodpady ze zahrad a městské zeleně souvisí i sezónnost jejich množství. Nejvíc e jich je v na jaře a na podzim. V sezóně je na kompostárně zaměstnáno 5 lidí, mimo sezónu 2 – 3.
Závěrem jsme usoudili, že kompostování jako nakládání s bioodpadem je technologicky nejjednodušší způsob nakládání s bioodpady. Finančně jsou náročné obsluhující stroje (pořízení, servis, pojištění, pohonné hmoty, elektřina) a hlavním problémem je čistota vstupujícího bioodpadu. Odbyt kompostu má kompostárna Želivec vyřešený, ale obecně není o tento velmi cenný materiál zájem.
Pro zájemce bychom doporučili více informací na www.zera.cz. Je zde připraven cyklus 12 ti seminářů "Od odpadu k produktu s vysokou přidanou hodnotou". Tyto semináře jsou zdarma.