Znáte to, lidé se dělí na ty, kteří se raději sprchují a na ty, kteří se rádi ponoří do horké vany. Co máme ale společného? Bublinky! Sprchové gely, šampóny, pěny do koupelí a jiné koupelové přípravky nás lákají opojnými vůněmi a pestrobarevnými lahvičkami, a že jich v regálech obchodů najdete mraky. Věnujete se ale někdy tomu, co je napsáno titěrnými písmenky v části INGREDIENTS? Pokud ne, tak bystě možná měli...
Na začátku, jak to tak bývá, byl dobrý úmysl. Ferdinand Münz ve 30. letech 19. století vyvinul látku, která měla nahradit importovanou kyselinu citronovou v procesu barvení látek. Touhle látkou je kyselina ethylendiamintetraoctová, zkráceně EDTA. EDTA má úžasné vlastnosti, je chelatačním činidlem, které váže ionty kovů do komplexů, což z ní udělalo nepostradatelnou pomocnici v průmyslových výrobách, jako jsou výroba papíru nebo textilu. Má ale i antioxidační a konzervační účinky a napomáhá tvorbě pěny, takže díky ní zůstávají kosmetické výrobky dlouho použitelné a tvoří lepší pěnu.
Když je tak úžasná, tak proč se o ní zajímáme? Protože je biologicky nerozložitelná, to znamená, že v čistírnách odpadních vod, kam teče voda z průmyslových závodů i našich koupelen, nebude odstraněna a popluje dál do řeky. I když nepatří mezi látky pro člověka nebezpečné, tak v přírodním prostředí může uvolňovat kovy uložené v sedimentech řek.
V současné chvíli neexistuje způsob odstranění EDTA, který by bylo možné plošně použít, neboť se EDTA nachází ve vodách ve velice nízké koncentraci. Proto jsme se rozhodli hledat řešení, které by bylo účinné i v prostředí konkurenčních látek, které se ve vodě nachází ve větších koncentracích, a proto při neselektivním odstraňování organických látek mají takříkajíc přednost.
Naším cílem je najít efektivní způsob, jak odstranit nebo alespoň zpřístupnit produkty částečného rozkladu EDTA mikroorganismům v čistírnách odpadních vod, ovšem s ohledem na finanční dostupnost. Mezi způsoby, jak odstranit EDTA jsme zařadili efektivní a používané pokročilé oxidační procesy (AOP), sorpci a použití membránových procesů. Hlavní důraz je kromě účinnosti kladen na finanční náročnost, protože k čemu je dobrá technologie, když si ji nemůže nikdo dovolit… Ačkoliv nás čeká ještě dlouhá cesta k nalezení optimálního řešení, tak na jeho hledání usilovně pracujeme a věříme, že budeme úspěšní. Kolegové z Ústavu chemie ochrany prostředí se dlouhodobě věnují vývoji a ověřování technologií pro odstranění perzistentních látek z různých složek životního prostředí, takže pro to máme dobré předpoklady.
Autorka je doktorskou studentskou na Ústavu chemie ochrany prostředí