Tato otázka může někomu na první pohled připadat hodná spíše časopisu o ezoterice a alternativní medicíně. Nicméně opak je pravdou!
Ale teď vážněji. Disciplína nazývaná fotodynamická terapie se skutečně zabývá možností léčení nádorových onemocnění postupy, kde se světlo využívá jako jedna z komponent. Světlo samo tedy není tím, co léčí, je ale jednou ze tří složek, jejichž kombinace již může vytvořit efektivní nástroj pro odstranění nádoru. Druhou částí systému je látka specificky citlivá vůči světlu, která se kvůli této vlastnosti odborně nazývá fotosenzitizér. Tou třetí je velmi obvyklá a přirozená látka – molekula kyslíku.
Stručně vysvětleno, existují látky, které jsou ve tmě jen velmi málo toxické. Pokud jsou ale vystaveny dennímu světlu (ještě lépe pak světlu o specifické vlnové délce), přeměňují jinak neškodný kyslík ve svém okolí na velmi toxické reaktivní kyslíkové částice. Není to tedy nakonec ani ona látka citlivá vůči světlu, která je zodpovědná za léčbu, je to obyčejný kyslík.
Dobře, mluví se tady ale o produkci jedovaté formy kyslíku, jak ten nám může pomoci při léčbě nádorových onemocnění? Odpověď pak může vypadat velmi jednoduše: Dopravíme fotosenzitizér a světlo pouze do místa nádoru. Kyslík tam je přítomen již je (stejně jako v ostatních tkáních), a tak již nic nebrání jeho aktivaci pro zničení nádoru.
To, co vypadá jednoduše, je ve skutečnosti někdy docela složité. Vypracovat proces přesného a selektivního doručení látky do cílové tkáně může být běh na dlouhou trať. Obvykle se využívá odlišnost nádorových buněk od buněk normálních. Často se dá jako jejich slabin využít vlastností, které je vůči normálním buňkám obvykle zvýhodňují. Taková “hladová” rychle rostoucí nádorová buňka například přijímá mnohem více látek ze svého okolí. Některé z nich je možné využít k cílenému transportu.
Tento princip využívá v současné klinické praxi pozitronová emisní tomografie. Ta využívá radioktivně značený derivát esenciálního zdroje buněčné energie – glukózy. Obdobně mohou být využity i jiné, tělu přirozené látky, například steroidní hormony a jejich analoga.
I toto je jedno z mnoha zajímavých témat výzkumu, se kterými se můžete setkat na Ústavu chemie přírodních látek.
Autor je doktorským studentem na Ústavu chemie přírodních látek