Z průzkumu památek je známo, že důsledky degradace kamene se projevily již v minulosti a každá doba se s tímto problémem vypořádala dle svých možností a dostupných vědomostí. Zprávy o vlivu dřívějších zásahů na památku v současnosti jsou cenným zdrojem poznání.
Restaurování se jako samostatný obor začíná vyučovat teprve v roce 1946 na Akademii výtvarných umění, a to v oboru závěsného obrazu. Obor restaurování sochařských děl se zaváděl na odpovídající úrovni jen velmi pomalu. Restaurování sochařských děl tak zůstává ještě do 80. let minulého století v rukou spíše sochařů a kameníků než specialistů v oboru restaurování.
Významným posunem oproti předchozím obdobím je dokumentace restaurátorského zásahu. Právě z 60. let se dochovalo několik na svoji dobu kvalitních restaurátorských zpráv, které jsou pro dnešní dobu cenným zdrojem informací. Snaha kombinovat dostupné materiály a vytváření z dnešního pohledu nemožných kombinací poukazuje na absenci vhodného materiálu pro zpevňování narušeného kamene a na snahu restaurátorů se s tímto problémem vyrovnat na základě tehdejších materiálových možností a poznání problematiky. 80. léta se v našich zemích nesou ve znamení experimentování s novými materiály. Po odstranění „nevhodných“ cementových vysprávek z předchozích oprav byla pro zpevňování narušeného kamene pod vysprávkami použita epoxidová pryskyřice. Umělého kamene na bázi epoxidu bylo využito také při dusání chybějících artefaktů. Petrifikace a hydrofobizace byla prováděna silgelem.
Přes snahu restaurátorů využít dostupných vědomostí a technologií dané doby — se v budoucnosti ukázala jako problematické. Právě příklady z historie jsou důležitým varováním, že užití jakéhokoli nového materiálu při restaurování by mělo být prováděno na základě znalostí jak kmenné památky, tak aplikovaném materiálu a jejich vzájemné interakci. Kvalitu a kompatibilitu materiálu s daným substrátem prověří teprve čas, a proto by mělo být užití nového materiálu vždy řádně prověřeno zkouškami.
V 90. letech lze vysledovat postupné zapojení technologů do procesu restaurování, ve zprávách jsou dokumentovány odběry vzorků. Při zpevňování je již výhradně používán etylsilikát. K proměně dochází i v případě restaurátorských zpráv, kde jsou uvedeny konkrétní materiály a technologie.
V průběhu 90. let a v první dekádě 21. století se postupně uplatňuje nový přístup k restaurování. Restaurátorskému zákroku předchází restaurátorský průzkum, který se snaží mapovat důsledky korozních procesů a stanovit příčiny poškození. Vlastní restaurování potom řeší nejen důsledky korozních procesů, ale snaží se eliminovat zdroje poškození a stanovit režim preventivní péče o památky.
Úkolem studentů VŠCHT oboru Fyzikální chemie s místem působení na UFCH JH AV v Centru pro inovace v oboru nanomateriálů a nanotechnologií je fyzikálně-chemicky prozkoumat daný historický materiál a připravit nový konsolidační (zpevňovacích) materiál, na bázi etylsilikátu nebo dihydrogen fosforečnanu amonného, doplněný o nanočástice SiO2, TiO2 nebo ZnO, které dávají ošetřovanému materiálu kromě samotného zpevnění další funkce jako např. nesmáčivost povrchu, samočistění povrchu, biocidu.
Abychom mohli připravit materiál, který by se co nejvíce svými vlastnostmi podobal historickému objektu, je nutná podrobná charakterizace poškozeného objektu. Poté následuje syntéza a aplikace nového konsolidantu a opětovná charakterizace interakce konsolidantu s ošetřovaným materiálem, účinnost a testy urychleného stárnutí. Proto jsme do našeho výzkumu zařadili sofistikované metody, které se používají k charakterizaci rozličných materiálů (Obrázek 1). Některé z metod byly použity v oboru restaurování kamene poprvé. Jmenovitě se jedná o nanoindentační testování pevnosti a pružnosti materiálu v nanoměřítku. Použitím takového přístroje jsme schopni určit, pomocí několika nanometrového hrotu, jak se daný konsolidant chová v mikrometrových pórech ošetřovaného kamene. Takové měření přineslo nové výsledky, které mohou potvrdit vznik Si — O — Si vazeb mezi křemičitou památkou a etylsilikátovým konsolidantem.
Autorka je studentkou doktorského studia na VŠCHT Praha
