Ve čtvrtek 24. 3. 2016 předal prorektor pro vědu a výzkum Pavel Kotrba ocenění pěti mladým vědeckým pracovníkům VŠCHT Praha. Finanční podpora ve výši 110 tisíc, kterou každý z nich získal, má vybraným talentovaným akademickým pracovníkům VŠCHT Praha usnadnit začátky vlastní badatelské kariéry v oblasti, kterou předpokládá na VŠCHT Praha hlouběji rozvíjet.
Ocenění získali doc. Ing. Zdeněk Sofer, Ph.D. a Ing. Tomáš Bystroň, Ph.D. z FCHT, doc. Ing. Ondřej Uhlík, Ph.D. z FPBT, Ing. Jitka Čejková, Ph.D a Ing. Zdeněk Slouka, Ph.D z FCHI. Blahopřejeme!
Foto: Z. Slouka, O. Uhlík, J. Čejková, Z. Sofer a T. Bystroň (zleva)
Do soutěže se přihlásilo celkem 23 mladých vědeckých pracovníků: FCHI 12, FPBT 4, FCHT 4, FTOP 2, Centrální laboratoře VŠCHT Praha 1.
Všem oceněným jsme položili několik otázek:
Mohli byste v pár větách představit svůj výzkum?
Zdeněk Sofer: Můj současný výzkum je zaměřen na studium nových nanostruktur na bázi vrstevnatých materiálů. Tento typ látek se vyznačuje mnoha unikátními vlastnostmi, které souvisejí s jejich anizotropií. Nejtypičtějším zástupcem těchto látek je grafen, ale patří tam mnoho dalších materiálů jako např. vrstevnaté dichalkogenidy přechodných kovů. Intenzivně studuji vliv složení a dalších vlastností těchto materiálů na jejich aplikace v oblasti katalýzy, nanoelektroniky a senzorové techniky.
Jitka Čejková: Věnuji se studiu kapek dekanolu. Ty se například dokážou pohybovat chemotakticky, tedy orientovaně následovat signální látky. Ukázali jsme, jak kapka dekanolu najde cestu v bludišti, když „běží“ za solí. V současné době pozorujeme zajímavé změny tvaru kapek dekanolu během odpařování okolního média. Těšte se na článek, kde vám naše „chobotničky“ představíme! Jedná se ale o základní výzkum, takže se těžko odpovídá, „k čemu je to dobré“. Objasnění jevů probíhajících v tomto modelovém systému může samozřejmě posloužit k pochopení jevů v jiných systémech, protože kapky, odpařování, surfaktanty, alkoholy… S tím se potkáváme v běžném životě i v průmyslu.
Ondřej Uhlík: Předmětem našeho výzkumu je především studium vztahů rostlina‑mikroorganismus v životním prostředí včetně jejich potenciálního využití. Náš výzkum spadá do oboru mikrobiální ekologie – v současnosti velmi dynamické disciplíny mikrobiologie, kde centrální úlohu již neplní čistá kultura, ale do popředí zájmu se dostávají především vzájemné vztahy mezi mikroorganismy, ale i mezi mikroorganismy a jejich biotickým a abiotickým okolím. Studium mikrobiální ekologie nám může pomoci v mnoha ohledech, ať již v základním poznání enormní diverzity mikrobiálního světa, tak v poznání aplikovaném, kdy mikrobiální ekologie může významně přispět ke zvýšení kvality života člověka – využitím mikroorganismů pro obnovu kontaminovaných lokalit, produkcí potravin či jiných biotechnologicky významných materiálů atp.
Tomáš Bystroň: Mezi hlavní oblasti mého profesního zájmu patří studium dějů probíhajících v elektrochemických soustavách zejména z pohledu kinetiky a mechanismu elektrodových dějů. Protože naše skupina Technické elektrochemie je zaměřena spíše aplikačně, mají studovaná témata většinou vztah k nějaké praktické aplikaci. Jako příklady bych zmínil např. elektrochemickou syntézu železanů, velmi zajímavých oxidačních činidel, která patří mezi dlouhodobě studovaná témata na Ústavu anorganické technologie. V posledních 10–15 letech je u nás významným tématem výzkum v oblasti palivových článků a nověji také elektrolýzy vody, tedy témat spojených s konverzí elektrické a chemické energie. Zde se zabývám zejména studiem degradačních dějů probíhajících v těchto zařízeních. Cílem je těmto dějům porozumět a minimalizovat jejich negativní dopady. Výsledkem by mělo být snížení ceny zmíněných zařízení, prodloužení jejich životnosti a jejich uplatnění v praxi, např. při řešení současných energetických problémů. Mimo těchto témat mě přitahuje elektroorganická chemie, ve volných chvílích se zabývám selektivní elektrochemickou oxidací organických látek/výrobou selektivních organických oxidačních činidel.
Zdeněk Slouka: Výzkum, který se snažím realizovat na VŠCHT Praha, je motivován snahou vyvinout nové, moderní diagnostické testy v angličtině označované jako „point-of-care“. Do češtiny se tento výraz volně překládá „v místě léčby“ a jako jednoduchý příklad může být uveden těhotenský test. V našem případě se snažíme vyvinout technologie, jež by v budoucnu umožnily detekci např. různých druhů rakoviny ze snadno dostupných lidských vzorků (krev, moč, sliny) či patogenů způsobujících onemocnění s významným dopadem na lidskou populaci (malárie, horečka dengue, tuberkulóza,…). Oblast „point-of-care“ diagnostiky je do velké míry mezioborová a vyžaduje celou řadu znalostí jak z inženýrských disciplín, tak vědních oborů, jakými jsou molekulární biologie, chemie, fyzika apod. Inženýrské disciplíny nám pomáhají s vlastním technickým řešením otázek, jako např. jak to vyrobit či jak to zrealizovat. Hledání odpovědí na různé vědecké otázky spadající do základního výzkumu nám slouží jako inspirace pro nová technická řešení naší problematiky. Například výzkum v oblasti vlivu nukleových molekul na charakteristiky iontově-výměnných membrán, které se průmyslově využívají např. k odsolování mořské vody či syrovátky, položil základ pro konstrukci mikrofluidního čipu ke specifické detekci nukleových kyselin, konkrétně miRNA molekul pocházejících z rakovinných buněk ústní dutiny.
Co Vás nejvíce zajímá z toho, čím se zabýváte?
Zdeněk Sofer: V současnosti se zabývám dosud neprozkoumanou oblastí chemických modifikací anorganických analogů grafenu a jejich vlivu na elektrochemické a transportní vlastnosti. Pro tuto oblast výzkumu zatím existují převážně pouze teoretické studie a slibuje mnoho nových zajímavých objevů v budoucím výzkumu.
Jitka Čejková: Poslední dobou mě zajímají témata, kterým se v Čechách věnuje jen několik málo pracovišť. České názvy obvykle zní divně, a tak použiju původní anglické: unconventional computing, artificial life, origin of life, science in art… A to moje „hraní si s kapkami“ v podstatě do těchto oblastí spadá taky.
Ondřej Uhlík: Asi nejvíce mě zajímá úloha sekundárních metabolitů rostlin v ekologii půdních mikroorganismů. Konkrétně pak jak tyto sekundární metabolity utvářejí strukturu půdních mikrobiálních komunit a zda a jak se enzymy původně vyvinuté pro detoxikaci či degradaci sekundárních metabolitů náhodně podílejí i na degradaci antropogenních polutantů a zvyšují tak biodegradační potenciál mikrobiálních komunit. Rovněž se velmi zajímám o možnosti modifikací extrakčních a kultivačních postupů pro zvýšení efektivity izolace bakterií z životního prostředí.
Tomáš Bystroň: Ze studovaných témat mě osobně nejvíce zajímá poslední diskutované téma, tedy elektrochemická oxidace organických látek. Krása elektrochemie zde spočívá v tom, že při oxidaci lze přímo kontrolovat stupeň naoxidování sloučenin pomocí kontroly potenciálu elektrody bez nutnosti použití oxidačních činidel. Odpadají tak nepříjemnosti s produkty jejich redukce. Samozřejmě to vyžaduje použití vhodného elektrodového materiálu a nastavení vhodných podmínek, což znamená, že je zapotřebí rozumět procesům v roztoku elektrolytu i na povrchu elektrody.
Zdeněk Slouka: Asi nemohu říct, že mě nějaká konkrétní vědecká oblast zajímá více než ty ostatní. Spíše naopak. Hledání souvislostí mezi různými oblastmi, snaha o nalezení odpovědí na různé otázky pomocí metod netradičních pro danou oblast, či syntéza vědeckých poznatků z různých oborů do jednoho funkčního celku je to, co činí moji práci opravdu zajímavou, i když zároveň poměrně náročnou.
Jaké jsou Vaše dosavadní největší vědecké úspěchy? Máte nějakou metu, čeho byste chtěli dosáhnout?
Zdeněk Sofer: Mezi moje největší objevy patří detailní studium výroby grafenu termickými metodami, při kterém vzniká mnoho toxických organických látek. Donedávna se předpokládalo, že tady příprava grafenu vede pouze k vedlejším produktům, jako je oxid uhličitý, uhelnatý a voda. Detailní studium mechanismu vzniku grafenu ukázalo, že dochází k uvolňování velkého množství organických a často toxických látek. Mezi další významné objevy patří popis mnoha mechanismů chemických modifikací grafenu za použití technik izotopového značení, které jsem v případě grafenu použil jako jeden z prvních. Dále se podařilo objevit mnoho nových unikátních metod přípravy vrstevnatých nanomateriálů a jejich neobyčejných vlastností, jako jsou třeba anizotropie magnetických vlastností černého fosforu.
Jitka Čejková: Dnešní svět vědy spočívá zejména v boji o finanční podporu, takže většina vědců místo čtení výstupů svých kolegů, provádění vědecko-výzkumné činnosti a publikovaní výsledků, čte metodiku podávání grantových přihlášek a sepisuje návrhy grantů. S tím souvisí i počet výstupů, místo kvality se mnozí musí ubírat směrem kvantity. Mojí metou je zůstat sama sebou a nepropadnout těmto tlakům. Nebudu psát články jeden za druhým jen proto, že mi stále chybí několik publikací k podání habilitace. Nechci publikovat data, která nejsou dostatečně podložena experimenty a fakty. A jako úspěch vidím ohlasy na své dosavadní výstupy, pozvánky přednášet na seminářích a konferencích v zahraničí, nabídky spolupráce apod.
Ondřej Uhlík: Těch úspěchů je zatím myslím docela dost – velkou radost jsem měl z Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR, z úspěšné habilitace… každé ocenění práce udělá radost. Ale je třeba říct, že mám velké štěstí, že mě lidé v mém okolí podporovali a podporují a na těch úspěších se spolupodílejí – hodně vděčný jsem svým školitelům, přátelům z laboratoře a samozřejmě rodině. A co se týče mety, tak mě napadá, že nejdůležitější pro mě je, aby mě vědecká práce i nadále těšila a bavila.
Tomáš Bystroň: Významnějších vědeckých úspěchů ve smyslu dosažení nějakého širšího uznání, např. v zahraničí, jsem zatím nedosáhl. Částečně to může být dáno tím, že jsem doposud nebyl dostatečně publikačně aktivní, což se teď snažím změnit. Přiznám se, že psaní publikací není věc, kterou bych si zrovna užíval. Ale vím, že bez toho nejde ve vědeckém světě existovat. Také jsem měl od výzkumu menší pauzu a ještě pořád jsem to zcela nedohnal. Výzkum je pro mě osobní výzva, je to jako puzzle, člověk musí vzít do ruky ty správné kousky a správně je položit k ostatním. Vždy mám radost, když další kousek zapadne do skládačky. Myslím, že máme rozpracováno pár velmi zajímavých témat, tak by těch kousků snad mohlo v dohledné době zapadnout více.
Zdeněk Slouka: To je těžká otázka. Pro někoho by to byly publikace v časopisech s impakt faktorem více jak 6, pro mě osobně asi konstrukce integrovaného mikrofluidního čipu založeného na iontově-výměnných membránách určeného k detekci DNA/RNA. V současné době jsou práva k tomuto čipu vlastněny jednou americkou společností, jež se snaží o vývoj komerčního diagnostického testu.
Takovou malou metou je vybudovat mladý vědecký tým sestávající se z lidí a studentů, co mají rádi vědu a práci v laboratoři. A hlavně získat dostatek financí, aby tito lidé a studenti byli za svoji práci náležitě odměněni a abychom se mohli soustředit na to, co opravdu chceme dělat.
Jak využijete získanou podporu?
Zdeněk Sofer: Na stipendia pro moje studenty, úhradu nákladů spojených s účastí na mezinárodní konferenci a na nezbytné provozní náklady laboratoře.
Jitka Čejková: K účasti na konferenci ALIFE (The Fifteenth International Conference on the Synthesis and Simulation of Living Systems) a na finanční odměny svých studentů.
Ondřej Uhlík: Podporu bych rád využil na úhradu nákladů na konferenci o půdní metagenomice, která se koná v prosinci v Německu, dále pak částečně na stipendia pro mé tři doktorandy a velmi dobré spolupracovníky a pak na osobní náklady – z těch bych pak rád koupil dceři např. skluzavku na zahradu.
Tomáš Bystroň: Podporu použiji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Část půjde na (doufám úspěšné) dokončení již několik let rozpracované publikace. K jejímu dokončení mi chyběly finance na provedení analýz. Také pojedu na zajímavou konferenci do Německa. Další část bude použita jako stipendium mým nejbližším spolupracovníkům, kteří mi významně pomáhají při práci, protože to není „one man show“. Poslední část navýší náš rodinný rozpočet. Určitě se bude hodit na pokrytí části rozpočtu plánové svatby, mohlo by zbýt i na pořízení botiček pro naši malou Aničku, aby se naučila správně došlapovat na svět :).
Zdeněk Slouka: Pojedu na konferenci a zbytek vyplatím nejpilnějším studentům.
Jak se Vám pracuje na VŠCHT Praha?
Zdeněk Sofer: Na VŠCHT jsem od roku 1999, nejprve jako student a následně jako zaměstnanec. Pozitivně hodnotím výrazné zlepšení podmínek pro výzkumnou činnost a možnost práce v mladém dynamickém kolektivu.
Jitka Čejková: Myslím, že VŠCHT Praha se příliš neliší od jiných institucí, ideální pracoviště prostě neexistuje. Jak kdysi prohlásil pan profesor Labík, kdyby se počet zaměstnanců snížil na čtvrtinu, fungovala by naše škola úplně stejně. Jsou zde lidé, kteří vám život někdy spíše komplikují, ale těm já se snažím vyhýbat. A pak je tu spousta úžasných kolegů, kteří jsou ochotni kdykoli pomoci, umí povzbudit a je radost s nimi spolupracovat. Mají spoustu zajímavých nápadů, a to nejen po stránce vědecké, tvrdě pracují a dosahují vynikajících výsledků. A takových lidí já si moc vážím a mám je jako své vzory.
Ondřej Uhlík: Vždycky, když se někde bavíme o práci, říkám, že mám obrovské štěstí, že mám takovou práci, jakou mám. A opravdu je to tak. Nejvíc si vážím toho, že můžu pracovat mezi chytrými a slušnými lidmi.
Tomáš Bystroň: VŠCHT jsem vystudoval, nyní na VŠCHT pracuju, takže mám k této škole srdečný vztah a lidem zde za mnohé vděčím. Samozřejmě největší díky patří lidem u nás na ústavu, zejména pak panu prof. Bouzkovi. Vážím si toho, že jsem u něj měl a mám, i přes jeho vytížení, dveře vždy otevřené. Zároveň mi dokázal pomoci i v těžkých životních situacích. Je to z velké části on, který z pozice vedoucího vytváří a udržuje jak na ústavu, tak ve skupině příjemnou atmosféru a přátelské prostředí, bez níž se podle mě tvořivě pracovat nedá. Výzkum nevyhnutelně přináší momenty, kdy se člověk pouští na tenký led a po tenkém ledě se nedá chodit bez dobrého zázemí a podpory.
Zdeněk Slouka: Já jsem na VŠCHT opravdu spokojený. Je to dáno hlavně lidmi, které mám kolem sebe. Jsou to nejenom vynikající vědci ale hlavně skvělí kolegové. Velmi mě baví i vlastní práce, ať už pedagogická, nebo ta vědecká. Na mém mateřském ústavu mi byla dána naprostá svoboda zkoumat si svůj vlastní vědecký problém a kromě toho mi byly poskytnuty i prostory, kde tak mohu činit. A v neposlední řadě i studenti, se kterými jsem se doposud na VŠCHT setkal a se kterými úzce pracuji, jsou důležitým důvodem, proč bych VŠCHT nevyměnil za jiné pracoviště. Potom se dá poměrně jednoduše přežít i vyplňování různých formulářů, o jejichž významu máte dost velké pochybnosti.
Věděli jste již během bakalářského či magisterského studia, že se chcete věnovat výzkumu? Kdy a proč jste se pro to rozhodli?
Zdeněk Sofer: O výzkumné dráze v oblasti chemie jsem byl přesvědčen již od středoškolského studia. K této dráze mě vedlo studium odborné literatury a také moje záliba v mineralogii, která má poměrně blízko k anorganické a materiálové chemii. Po příchodu na VŠCHT jsem začal pracovat v laboratoři již od prvních týdnů a velice jsem si ji oblíbil. Od té doby jsem byl pevně rozhodnut věnovat se výzkumu i v budoucnu.
Jitka Čejková: Moji vědeckou dráhu ovlivnily dvě osoby. Nejprve Hanka Ševčíková, která mě jakožto má školitelka diplomové práce nasměrovala jít na doktorát. A potom Franta Štěpánek, můj školitel během doktorského studia. Oba mi ukázali, v čem vědecká práce spočívá, ukázali mi, jak je důležité trávit čas tím, co vás baví, a mě má práce baví.
Ondřej Uhlík: Naopak. Během inženýrského studia jsem se právě výzkumu věnovat nechtěl. Můj postoj změnila až stáž na Michigan State University v roce 2006 – po jejím absolvování jsem se rozhodl dodělat si doktorát. Postupem času se pak na Ústavu uvolnilo místo a já jsem ho s radostí přijal.
Tomáš Bystroň: To, že budu pracovat na VŠCHT, mě během magisterského studia nenapadlo. Stejně tak mě ale nenapadla spousta jiných věcí, které v životě dělám. Později v průběhu doktorského studia se mi možnost zůstat na škole začala jevit jasněji. Po dokončení doktorského studia se mi naskytla příležitost jet na dva roky pracovat do zahraničí, což byla zajímavá zkušenost, která mi mnoho dala. Vždy jsem se však chtěl vrátit do Prahy a nastoupit zpět na Ústav anorganické technologie. Zajímavá práce, příjemné prostředí, možnost něco změnit k lepšímu… takových míst není mnoho.
Zdeněk Slouka: Rozhodně nevěděl. Až do čtvrtého ročníku na VŠCHT jsem byl rozhodnut jít pracovat do průmyslu. Pak jsem ale nastoupil do laboratoře pana prof. Šnity a vše bylo jinak. Vlastně má vědecká kariéra začala jednoho rána, když mi pan prof. Šnita oznámil, že se mnou počítá na postgraduál. A já neřekl ne.
